Headliner

VELKÁ GESTA

Rubrika: Editorial

Autor: Honza Vedral, Kay Buriánek

Řeknu vám to upřímně. O tomhle vydání Headlineru toho vlastně moc nevím, protože jsem v červnu utekl pryč. Jediné, co mě na chvíli přimělo se vrátit do světa hudební novinařiny, byla nabídka na rozhovor s Red Hot Chili Peppers. Už dřív jsme se v redakci shodli, že kvůli téhle kapele bychom toho udělali hodně. Nakonec se nám povedlo díky Liborovi Lysému z Warner Music (fakt díky) domluvit exkluzivní interview v Paříži, odletět tam, najít hotel a mluvit s kapelou, která v období dospívání nutně zasáhla i vás nebo alespoň někoho ve vašem okolí. Možná vám to nepřijde, ale že je něco takového možné, je pro nás důležitý profesní signál, že i v dnešní době, kdy se věří na rychlé články od stolu, které se čtou jen kvůli titulkům, lze dělat hudební novinařinu velkoryse a texty místo efektních frází plnit skutečnými prožitky. I proto máme tentokrát jenom jednu titulní stranu a nenajdete na ní žádné video. Věříme totiž, že materiály, které pro vás připravujeme, tuhle berličku nepotřebují. Teď už vám ale přeji příjemné čtení a předávám slovo Karlu Buriánkovi, bez kterého by tenhle Headliner vůbec nevznikl.

HONZA VEDRAL

 

Když už je řeč o té upřímnosti a skutečných prožitcích, beru Honzu za slovo. V novém vydání je opět hodně o proběhnuvších koncertech. Euforického adorování takových Biffy Clyro jsme si užili už na sociálních sítích dost, o opulentním hudebním zážitku z comebackové Lucie naživo ani nemluvím. Ani jedno nezpochybňuji, každému, co jeho jest, a jsem rád, že i díky tomu vznikl zajímavý materiál do Headlineru. Dost často přemýšlím nad tím, jakou úlohu hudba vlastně má a který z impulzů, jež vysílá, má větší váhu. Jestli mi stačí se jen bavit, nebo taky poslouchat a přemýšlet. Svět kolem nás se plíživě radikalizuje. Transparentní i skrytí náckové jsou slyšet čím dál tím víc, xenofobie, rasismus, násilí, korupce nejsou jenom slovníkové termíny, ale smutná realita, a o vnitropolitické situaci nemá cenu se ani zmiňovat. V rámci Headliner pontonů křtila punková Kovadlina svoje album Životy těch druhých. Jestli někdo trefně glosuje a upřímně používá hudbu jako prostředek k vyřčení důležitých věcí, je to zrovna parta kolem Banána a jim podobní. A já jsem rád, že se mimo jiné právě o tomhle můžete dočíst v Headlineru a že Headliner funguje i jako platforma k pořádání takových koncertů. Čtěte, poslouchejte a přemýšlejte.

KAY BURIÁNEK