Headliner

Tři veteráni přicházejí

Rubrika: Editorial

Autor: Vojtěch Lindaur

Na Vítězném náměstí v Dejvicích se jaro lomilo v léto a slunko kose ozařovalo
trh farmářů. S kamarádem a kolegou Josefem Vlčkem – rozparáděni
normandskými ústřicemi a znamenitým sauvignonem zaháněli jsme hořkost,
jíž nás hrubě obdařili v časopise Rock & All. Málem souběžně jsme
řekli: „Ale my přece chceme psát dál!“ Však za desítky let jsme radostně
popsali stohy papíru nejprve v různých ineditních časopisech, pak Jazz
Bulletinu, oficiálně už v Gramorevue, v Melodii a především od roku 1990
v Rock & Popu, jeho různých mutacích a nakonec i s tím přídomkem – All.
Ta okamžitá touha byla tak silná a rozhodnutí „zas a znova“ byly nezvratné.
Což o název – ten už jsem měl nějaký čas v rukávu: Tři veteráni – to
nám připadlo případné. Zahnali jsme chmury a příští témata náhle poletovala
svěžím vzduchem a voněla dobrodružstvím jak grilované kalamáry
od vedle, inspirace a nápady nám připadaly sladší než višňový likérek.
No, zkrátka Kulaťák. „Kdo ale bude ten třetí?“ pravili jsme málem společně
s pohledem na dvě sklénky. „A co Vláďa Vlasák?“ řekl Zub a zas oba
vzhlédli jsme ke šmolkovému nebi, odkud nám Vladimír naslouchal. Byl
to náš kamarád a určitě by do téhle napínavé zábavy šel s námi. Bodejť!
A tak po poezii toho dne nastaly prozaické dny pracovní.
Pod laskavá křídla nás přijal digitální magazín Headliner, jehož jsme se
stali vydělenou součástí: takovým časopisem v časopise. Začali jsme s titulním
rozhovorem: volba byla logická. „Michal Prokop, sedmdesát! Spojení
toho jména a číslice zdá se býti podezřelé,“ parafrázuji pana doktora
Holzknechta, ale je to tak. K povídání zpěvák vystoupal má dvě karlínská
patra (na rozdíl ode mě) svižně a s lehkostí. I téma se nabídlo samo: poslední
brutální zásah komunistů proti kultuře proběhl přesně před třiceti
lety. Rekonstrukce jednoho zatčení výboru Jazzové sekce nám však pod
rukama kynula jako nevábné těsto a ve finále připomíná chandlerovsky
dramatickou detektivku. Zub měl připravený seriál o padesáti letech Zlatých
slavíků a pak se začali přidávat další kamarádi: Jirka Černý, Saša
Neuman, Hraboš, Radek Diestler, Karel Haloun, Ivan Prokop, samí slušný
lidi. Musím se zde taky poklonit dceři Magdaléně, grafičce a fotografce,
která s bobří vytrvalostí a einsteinovskou vynalézavostí vymyslila nám logo
a velitelsky fotila, co bylo třeba.
A teď tedy krátce poté, kdy školáci třímali uvítací pugéty a bonboniéry pro
paní učitelky, Tři veteráni a jejich přátelé nabízejí dar, u něhož se královsky
bavili a rádi by tu náladu nabídli taky vám.
Ostatně Kulaťák: uzavřeli jsme nějaký kruh? Ne, my se pokusili ho prorazit!
Tři veteráni a jejich přátelé přicházejí.