Headliner

Jak Hladík hladí struny

Rubrika: Anketa

Autor: Vojtěch Lindaur

Moje prateta Klára, nepohodlný pohrobek buržoazní třídy, pracovala na stará kolena v trafice na pražském Smíchově. „Copa by si dali chlapče,“ onikala. „Ohníček, nebo Pionýra?“ Z nabídky tehdejších časů vybral jsem si však jiný titul. A tak jsem prvně spatřil Radima Hladíka na obálce časopisu Melodie nevím-už-které číslo roku 1967. Výstředně vyfešákovaný hoch tam společně s ostatními, podobně vyhlížejícími
členy kapely Matadors, kazil požadovaný vkus dorůstajících hochů s pionýrskými šátky kolem krku. Jen intuitivně mi došlo, že končí mé „indiánské“ období a začíná nové, bigbítové. Čili z jedné válečné stezky na druhou, obě však zdobené dlouhými vlasy. O dva roky později první singl Blue Effectu Sluneční hrob i následné LP Meditace chutnaly z gramorádia Opereta mnohem líp než eskymo.