Headliner

S rozhledem

Rubrika: Editorial

Autor: Honza Vedral

Kdybychom dělali věci podle očekávání, najdete v tomto Headlineru nějaké to vyhlášení cen,
anketu o nejlepší desku nebo píseň roku. Zkrátka se propadneme do bodovacího a hodnotícího
šílenství, kterým nejen hudební média obvykle a ráda tráví konce a začátky roku. Možná je
to tím, že jsme tohle vydání připravovali ve stínu hodně bizarního, ale vlastně už tradičního
ročníku Slavíků a obludného překřikovacího divadla, které jej následovalo. Ale taky jsme na
nic takového neměli čas ani náladu. Dokonce jsme přeskočili i naši každoroční interní hádku
o ustanovení hudebních cen Headlineru, která obyčejně končí po třetím poporadním půllitru
v Lokálu tím, že i já uznám, jaká je to blbost. Místo toho jsme chodili po koncertech a občas nestíhali přebíhat ze sálu do sálu – jeden den mezi Jamiem T, IAMX a Placebem, druhý mezi Eltonem Johnem, Tomem Odellem a Bastille a tak podobně. Takovou smršť hudebních akcí, jakou tuzemští promotéři nachystali v listopadu, jsme už dlouho nezažili. A to, že bylo skoro všude plno a recenze plní superlativy, svědčí
o jediném: hudba už je opravdu dávno jinde než v žebříčcích. I proto jsme se rozhodli, že
namísto nějakých pompézností a soutěžení, kdo se dřív k čemu vyjádří, počkáme, až rok 2016
opravdu skončí, a v příštím čísle vám nabídneme obyčejný a co možná nejvíc praktický sumář
toho, co se nám v Headlineru líbilo. Prostě nic víc než tipy na dobrou hudbu.
Jasně, listopad byl i díky koncertům závod s časem, ale přesto se nám na následujících
stránkách krom aktuálních věcí a rozhovorů podařilo naťuknout několik širších témat z různých
hudebních pólů. U příležitosti nové desky Justice se Karel Buriánek pustil do odkrývání
významu a vlivu francouzské taneční scény a za pozornost stojí i první kapitola z dějin českého
industriálu. Když si pak k Headlineru stáhnete i Tři veterány, asi uznáte, že každá snaha
vetknout celé hudební spektrum do best of žebříčku je jen někdy víc a jindy méně zábavná hra.
A teď mě omluvte, musím na vlak, abych na poslední chvíli stihl napsat reportáž o tom, jak
jedna mladá česká kapela, jejíž jméno v přehledech popularity zvlášť vysoko nenajdete, po
koncertech na Glastonbury či Szigetu točí v Berlíně nový singl a chystá se na americké turné.
I tohle jde. Tedy s rozhledem.
Hezké čtení.