Jako předskokana si pětičlenná belgická kapela přivezla mladého talentovaného songwritera Noonzyho, který jen s kytarou a looperem a se zvláštním smyslem pro humor a nonšalantním projevem zahrál několik svých písní.
Warhaus otevřeli svoje zasněné vystoupení umocněné glamovým projevem a správnou dávkou sex-appealu vlnitými basovými linkami skladby Control z druhého alba a pokračovali sugestivním funkem Desire z toho nového.
Celý setlist byl postaven na jakémsi driblingu mezi eponymním albem z roku 2017 a novinkou Ha Ha Heartbreak. Zazněly však třeba i skladby The God Lie a Machinery z debutové nahrávky.
Ať už se sálem nesl jakýkoliv song, nálada celého koncertu byla stejná. Naléhavé, hřejivé a všeobjímající rytmy Warhaus nutily publikum do lehkého pohupování. Kytarové akordy vytyčovaly cestu přílivu smyčců, klavíru, dechových nástrojů a vokálů.
A to obrovské množství hudby lidi rozehřívalo a rozněžňovalo atmosféru. Frontman Maarten Devoldere to vše umocňoval pódiovou prezentací, kterou prostě umí, a kterou nenápadně vtahoval a zasvěcoval publikum do dění na pódiu.
Koncert uzavírala skladba Open Window z nového alba a dlouhá chvíle závěrečné unisono zpívané melodie byla symbolickým vyvrcholením výjimečného večera. Warhaus svojí hudbou, homogenním zvukem, fyzickou a emocionální energií dokázali lidi upoutat a vyvolat v nich pocit lásky a pohlazení… ale i opuštěnosti.
Bylo to skvělé!