Kevin Richard Martin i avantgardní filmař Pedro Maia, tedy obě hlavní postavy večera, sedí u baru, k němuž se táhne fronta přes celou kavárnu. Zatímco si povídají, poučenější z hostů si chystají nejen bankovky, ale také pytlíčky se špunty do uší. Kevin Richard Martin upíjí růžovou limonádu a nikdo v tu chvíli netuší, že ochrana sluchu nebude ten večer třeba.
O tři gongy později se všichni přesunou do sálu, světla potemní a za velkým plexisklem vyvstane silueta postavy za mixážním pultem. Za hlavou jí září oko promítačky, typická kšiltovka zasazená v kapuci prozradí, o koho jde. Do sálu se začnou vlévat první táhlé tóny, po chvíli se hlediště z praktikáblů poprvé roztřese. Na tenhle moment všichni čekali.
Intenzita zvuků pomalu kolísá, častěji ale prostě jen roste. Jejich zdánlivá velikost je ochromující a navozuje pocit, že se publikum ocitlo uvnitř masivního stroje, jehož je Divadlo Archa jen jednou miniaturní součástí. Všechno to pronikavé dunění působí starodávně a vzdáleně, přestože právě proniká všemi přítomnými. Je těžké určit odkud ty zvuky plynou, prostě jsou.
Koncept Frequencies For Leaving Earth vznikl v prosinci 2019 na letecké trase z Mexico City do Berlína. Kevin Richard Martin se vracel do svého tehdejšího domova a 10,7 kilometrů nad mořem rozepsal první črty meditativně ambientního opusu.
Konkrétnější obrysy bytostně nekonkrétní hudby ladil už ve svém novém studiu v Bruselu, kam se stihl přestěhovat pouhý den předtím, než Belgie kvůli covidu-19 loni na jaře neprodyšně zavřela své hranice. Snažil se zorientovat ve světě paralyzovaném lockdownem, budoval studio a mezitím se ztrácel v alternativní realitě seismických bas a třeštících dronů. První dvě nahrávky Frequencies For Leaving Earth vydal na svém digitálním labelu Intercranial Recordings, jež pro tento účel založil. Tři skladby na Volume 1 se jmenují I Left My Body, I Lost My Mind a I Became Light.
Světová premiéra Frekvencí pro opuštění Země proběhla v Praze. Diváci sedí přímo na velkých schodech, pod nimiž jsou složeny židle, a napojeni přímo na kostru sílu cítí každou změnu basového tónu uvnitř vlastního těla. Všechny ty frekvence se zdají být nekonečné a navždy, konstantou večera se ale ukáže být jiskření středních tónů. S ostatními Martin šetří.
Kevin Richard Martin dokáže pomocí jemných změn ve frekvencích výrazně změnit emoci místa, respektive navodit prostředí, v němž se obyvatelé klubu zrovna ocitli. Jednou sedí na letištní ploše pod startujícím letounem, za chvíli na pobřeží, u něhož se láva vlévá do moře. Jindy masa zvuku připomíná ponor do zpomaleného moře nebo zrychlený průlet metropolí plnou neonů. Když se obraz zbaví do rudé, může to být roj kobylek.
O vizuální stránku projektu Frequencies For Leaving Earth se postaral v Berlíně usazený avantgardní filmař Pedro Maia. Jeho specialitou jsou experimenty s analogovým filmem a živé kino. Jednoduchým optickým klamem proměnil Kevina Martina Richarda v halucinaci ve vesmírným tunelu, byl tam a zároveň i nebyl. Promítání připomíná horečnatý průlet hvězdokupou.
Když v druhé polovině večera začnou přibývat barvy a hodně vzdálené náznaky melodie, scéna působí jako kino z budoucnosti, v níž budou lidé přijímat informace a absorbovat emoce pouze čtením frekvencí a zrychlených obrazových sekvencí.
Frequencies For Leaving Earth se obejde bez jakéhokoliv beatu. Zvuk teče pomalu jako tér, náznak rytmu občas vytvoří ozvěny nebo smyčky digitálního šumu. A v jeden moment to jednoduše odezní a na konci tunelu vysvitne světlo.
Kevin Richard Martin neduněl tak nahlas, jak se většina přítomných nejspíš těšila. Ve Frequencies For Leaving Earth nechal běsnění stranou, přesto dokázal spolu s Pedrem Maiou během 75 minut dlouhé expedice mimo planetu Zemi publikum odhmotnit.
Alternativa Festival
Kevin Richard Martin (UK) & Pedro Maia (USA)
Divadlo Archa, Praha, 5. listopadu 2021
