Aktuální novinku a předcházející Whoosh! dělí pouze 15 měsíců. Takové tempo Deep Purple neměli od začátku sedmdesátek. Zdá se, že pánové v letech (věkový průměr v kapele je 73 let!) chytili na sklonku kariéry slinu. A do podoby desky promluvila i doba. Turning To Crime je totiž sbírka coververzí, která vznikla z nedostatku jiných aktivit a na dálku. Muzikanti se ve studiu nepotkali, ale Bob Ezrin to poslepoval tak mistrovsky, že to není poznat. Radost z hraní samotného je ale přímo hmatatelná.
Deep Purple v rámci své hudební loupeže “vykradli” celkem dvanáct písní. Ačkoliv basák Roger Glover tvrdí, že původní seznam měl až padesát položek. Výsledek je lahůdka od začátku do konce. Srdce rockového fanouška se přece musí rozbušit vzrušením, když slyší, jak Deep Purple hrají po svém známé fláky od Love, Cream, Fleetwood Mac nebo Boba Dylana. Každý song dostal “párplovský” sound i drajv. I díky tomu zrovna třeba Oh Well od Fleetwood Mac nebo Seven And Seven Is od Love znějí snad lépe než originály. Když dojde na sólo, kytarista i klávesák se doslova urvou, aby bylo jasno, komu se tu má říkat mistře. Steve Morse a Don Airey si s prstem v nose přehazují velkolepá sóla, i když spolu ve studiu nestrávili jedinou minutu. Sem tam dokonce zazní i vtípek v podobě odkazu na vlastní repertoár.
Obzvlášť v závěrečné Caught In The Act dostane fantazie takříkajíc na prdel. V osmi minutách Deep Purple zamotají do jedné skladby úryvky z tvorby Freddieho Kinga, Booker T. and the M.G.'s, The Allman Brothers Band, Led Zeppelin a The Spencer Davis Group. Jakkoliv to zní bizarně, v podání rockových veteránů je tahle strakatá koláž funkční a zábavná.
Deep Purple se na Turning To Crime museli vyblbnout jak malí kluci. Klidně by mohli vydávat stará alba ze svého katalogu a mít všechno na salámu. Místo toho se pouštějí do nových projektů a evidentně se tím dobře baví. Sledovat kapelu v závěru kariéry hrát s takovým elánem a hlavně s takovou grácií je čistá radost.
Deep Purple: Turning To Crime
Hodnocení: 70%
