Když jsem ještě před několika týdny viděl Jiřího Urbana na zajetém Euro Bike Festu s rukou v sádře, kterak pozoroval svůj Arakain mimo pódium, opravdu by mě nenapadlo, že už v sobotu 18. července bude schopen zahrát hned dva koncerty v jeden den. Zlomenina ruky, kterou si přivodil na chalupě, ho donutila k nevyhnutelné operaci, přičemž se kapela musela obejít na tři měsíce bez něho.
Nyní však sedmašedesátiletý veterán českého metalu hlásí snad již definitivní návrat na pódia, přičemž doufá, že brzy už bude plně fit. Vřelé reakce sklízí již od fanoušků na sociálních sítích, kteří jeho sobotní výkony v Hořicích a Horní Pěně velmi chválí.
S Jiřím Urbanem jsem proto krátce hovořil po úspěšném koncertním víkendu, přičemž jsme společně, vyjma nepříjemného zranění, probrali rychle také čerstvě vydanou reedici úspěšné desky Salto Mortale (1993), která v devadesátých letech kapelu nasměrovala od thrashového zvuku k melodičtěji pojatému heavy metalu.
Jak se vám oba sobotní koncerty po pauze hrály?
První koncert jsem uhrál v pohodě, ale bylo opravdu těžké, že jsme ten den hráli koncerty dva. Ruka se mi ještě těžko ohýbá v zápěstí, což je problém, protože na hmatník se ohnout prostě musí a prsty taky úplně neposlouchají. Bylo to tedy obtížné, ale prostě když se musí, tak se všechno překoná!
Cítíte se tedy, že již brzy budete plně fit?
Musím říct, že zlomeninu tohoto typu jsem zažil poprvé v životě. Nedokážu odhadnout, jak rychle ta rehabilitace postupuje. Doktor MUDr. Kebrle se jasně vyjádřil, že nejrychlejší návrat na pódia vede skrze hraní na kytaru a nucení ruky k pohybu, na který byla zvyklá.
Když pan doktor operoval tenistku Petru Kvitovou, tak jí prý řekl to samé… „Vezměte do ruky raketu a ruka si vzpomene.“ Když máte končetinu šest týdnů v sádře, tak vám úplně zmizí svaly.
Aktuálně poslední vydaný singl skupiny Arakain.
Zřejmě jste ale ruku už pořádně rozcvičil?
Ruka rozcvičená není, ale jelikož už mám pět týdnů sundanou sádru, tak chodím na rehabilitace a pilně cvičím. A vím, že spoustu věcí už dokážu uhrát. Doktor říkal, že “se v tom hodinu a půl vrtal”, takže to vevnitř bude ještě chvíli trvat. V kosti jsou šrouby a titanová dlaha. Podle doktora to má někdo zpátky za pár týdnů, někdo se s tím pere i půl roku. Fit to není, ale v omezeném módu už mohu na jevišti normálně fungovat. A to jsem chtěl, hlavně se co nejrychleji vrátit ke kapele na jeviště.
Musel jste kvůli tomu třeba i změnit techniku hraní?
No, mírně ano, krk kytary jsem si posunul malinko výš, abych zápěstí tolik neohýbal. Jsou kytaristi, kteří mají kytaru u kolen, a tak mají zápěstí při hraní úplně zalomené – to by to moje v tuhle chvíli nedokázalo. Spíše je problém, že zvládnu prsty pohybovat po pražcích, kde jsou noty blízko vedle sebe. Jinými slovy, na rychlé běhání po hmatníku ruka ještě není připravená.
Jsou nějaké písničky, které se vám po tom zranění špatně hrají?
Jsou to většinou pomalé skladby, tzv „vybrnkávačky“, třeba i jedna z našich nejznámějších – Apage Satanas. Ta má kytarové rozklady přes několik strun, a to tedy musím říct, že ruka zatím moc nezvládá. A sólo za mě musí hrát kolega Mirek Mach. Ale jsou i další skladby, které zatím hrát nemůžeme. Prsty se nezvládají složit ani do obyčejných country akordů, protože nefungují všechny pohromadě. Takové úsměvné paradoxy teď prožívám, přitom třeba rychlou skladbu Amadeus dám dobře, protože tady se dlaň tolik neroztahuje.
Dovolte mi závěrem ještě rychlý dotaz na čerstvě vydanou reedici alba Salto Mortale. Co bylo hlavní motivací?
Deska v tehdejší době (1993) už neměla vinylovou podobu. I proto jsme chtěli ve spolupráci s vydavatelstvím Supraphon fanouškům udělat radost, protože se vrací obliba zvuku vinylových drážek. Zvuk se u těchto starších desek dá pouze remasterovat ve stereu, tedy se už nedá pracovat se stopami. Pochopitelně, v té době záznamy na pásu ve stopách nikdo neuchovával. Pásy byly drahé a několikrát se přehrávaly.
Podle mě má deska zásluhou mixu Miloše „Dodo“ Doležala pořád aktuální zvuk. Pokud se na reedici něco pozměnilo, tak možná jen to, že nahrávku v SONU vykrystalizovali, trochu našlápli a pročistili. Vydáváme celou sérii reedic našich desek a tahle je už šestá v pořadí (Thrash The Trash, Schizofrenie, Apage Satanas, S.O.S, Black Jack a teď Salto Mortale) a věřím, že v tom budeme pokračovat, protože novou desku zatím nemáme připravenou.