Nebe je rudý byla ve své době nepřehlédnutelná deska. Inspirována ostrovní scénou a hlavně trip hopem přinesla zvuk, díky němuž se nad tehdejší českou produkcí tyčila trochu jako solitér. A svým způsobem tak vyčnívá dodnes. Zeptali jsme se Moniky Načevy, jak na tu dobu vzpomíná a jak se chystá třicáté výročí alba oslavit. Termíny turné budou zveřejněny v příštích týdnech.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy deska Nebe je rudý vznikala? O tuzemské hudební scéně 90. let a tehdejších klubech dodnes kolují legendy.
Myslím, že každý slyšel, pokud nezažil, o devadesátkách už dost. Ano, byla to doba po revoluci a každá taková doba je výjimečná, nabitá energií. Dobro zvítězilo a zlo na chvíli zalezlo. Měla jsem velké štěstí, že jsem v tomto čase přišla na to, že chci být umělkyně a pod jakou značkou. Co se týče nějakých legend... konkrétně si nepamatuji, byla to velká smršť a já byla součástí.
Jak se Vám spolupracovalo na textech s Jáchymem Topolem, který tehdy zazářil na literární scéně díky románům Sestra a Anděl?
Jáchyma Topola jsem oslovila ještě před mojí první deskou, před Sestrou i Andělem. Měla jsem vybraných pár básní z jeho samizdatové sbírky Miluji tě k zbláznění. Tenkrát byl redaktorem právě založeného týdeníku Respekt. A vlastně román Sestra vyšel ve stejném roce jako Možnosti tu sou... Bylo to hodně propojené, vlastně jsme do popularity vystartovali spolu. Setkali jsme se ve správném čase a v tom společném čase tvořili. Spolu s výbornou kapelou, jejíž muzikanti přišli z Havířova za mnou do Prahy. Album Nebe je rudý už vznikalo velmi soustředěně jako úderná jednotka.
Proč jste se tehdy rozhodla svěřit produkci Janu P. Muchowovi?
S kapelou jsme tvořili dohromady a taky spolu trávili všechen čas. Poslouchali jsme hudbu a shodli se nejvíc na bristolské triphopové scéně, ta nám učarovala. Rozhodla jsem se najít muzikanta, který už má zkušenosti s elektronikou a nebojí se experimentovat, který nám naše silné písně posune do tohoto světa, pohlídá, aby deska měla tehdy současný zvuk. Našla jsem jediného, a to Honzu zvaného Moucha. Měl zkušenosti s natáčením v Anglii. Myslím, že perfektně zapadl jako další člen kapely při natáčení, nejen jako producent.
Jak se těšíte na výroční turné k albu? Mohou se návštěvníci koncertů těšit na něco speciálního?
Jelikož mám v současné době opět skvělou kapelu, se kterou podobně tvoříme, rozhodla jsem se, že nacvičím písně z Nebe je rudý právě s nimi (klávesy Vojtěch Procházka, bicí Zdeněk Regal Jurčík, a navíc Michal Koval na basu je původní). To bude na live provedení to speciální, stejný ponor, ale s jinými lidmi, skoro. Navíc i pro mě, po třiceti letech, to bude určitě taky speciální krok. Nechám se překvapit!
Neláká Vás v budoucnu si spolupráci s Jáchymem Topolem a Janem P. Muchowem v jakékoliv podobě zopakovat?
"Nech to otevřený..." jak zpívám v jedné písni z Nebe je rudý. S Jáchymem Topolem jsem spolupráci nikdy neuzavřela, jsme stále v tvůrčím propojení a s Mouchou se třeba také ještě potkáme, vlastně už brzy, a to na křtu vinylu 4. června v Paláci Akropolis.