Obrázek k článku Časovač: Gymplácký poprock? Mysleli jsme, že děláme vrchol světového umění
| Šárka Hellerová | Foto: Press

Časovač: Gymplácký poprock? Mysleli jsme, že děláme vrchol světového umění

Leckdo by si to mohl vzít osobně, kdyby si v recenzi koncertu přečetl, že dělá „klasický gymplácký poprock“. Mladá pražská skupina Časovač ale po koncertu na Headliner Pontonu seznala, že se Jarda Konáš svou charakteristikou jejich hudby trefil do černého. A pošťouchlo ji to k vydání skladeb, které málem zůstaly v archivech.

Když jsem název nového EP kapely Časovač, která loni na Střeleckém ostrově bodovala svým vystoupením i následným skokem do Vltavy, zaregistrovala, zněl povědomě. Jasně, právě tohle o nich prohlásil a následně zvěčnil v článku kolega Jarda Konáš: „Nejprve jsem si říkal, že je to něco mezi Foals a Mirai (ano, divoká kombinace), následně se to změnilo na klasický gymplácký poprock a nakonec dohráli set s náznaky progresivního indierocku.“

Klasický gymplácký poprock jsou tři písničky ze začátků kapely, která už je sice o kus dál, ale pořád dokáže ocenit středoškolský vtípek. V rozhovoru s frontmanem Tondou Švarcem se dozvíte i o aktuálních změnách v kapele a dalších plánech.

Dotklo se vás označení klasický gymplácký poprock?

Ale ne, to vůbec! Naopak nás to pobavilo! A ne ve smyslu, že bychom se cítili zesměšnění nebo ublížení. Písničky, které se dočkaly tohoto označení, jsou totiž naše nejstarší výtvory, které vznikly právě na gymplu – ještě před tím, než kapela Časovač jako taková začala fungovat. Tenkrát jsme si samozřejmě mysleli, že je to vrchol světového umění. Dneska už na to nahlížíme dost jinak – no a označení nám proto přišlo dost trefné.

Jak rychle vznikla myšlenka proměnit to v EP?

Několikrát už jsme zvažovali, jestli tyto staré písničky vydat. V létě 2024 jsme si posilnění několika pivky slíbili, že tak učiníme, tedy v plánu to bylo již dlouho. Neměli jsme ale název. Zvažovali jsme možnosti jako „Studentský songz“ nebo „Zpátky ke kořenům“, nicméně když se u vás na stránkách objevila recenze s označením „Klasický gymplácký poprock“, bylo jasné, že je to vítěz.

Jsou to opravdu písničky, které jste hráli v půlce setu?  

Ano, skutečně jsme je na Pontonu hráli uprostřed. Vlastně to tak děláváme už dlouho. Bude to asi tím, že začátek a konec koncertu vnímáme jako jeho nejdůležitější části, a proto chceme posluchačům v těchto částech nabídnout to nejlepší a nejaktuálnější, co v našem koncertním repertoáru máme. Na ten náš gymplácký poprock tak většinou zbyde místo uprostřed.

Singl Vzdálená zem kapela vydala na předchozím EP Minuta k zachycení

Dočkaly by se ony tři skladby nahrání tak jako tak?

Jak jsme zmiňovali, měli jsme to v plánu. Ony už dokonce byly nahrané, a to od podzimu 2022, kdy jsme s kapelou začínali. Tenkrát jsme nahráli rovnou celé album podobných písní, které už čekalo víceméně jenom na master. Nikdy jsme jej ale nevydali, protože nám po krátkém odstupu nepřišlo dost dobré. Některé písně z něj jsme pak přepracovali a vydali jako singly (např. V Hlavě mý, Vzdálená zem), některé jsme zahodili úplně – no a zbytek jsme vzkřísili z mrtvých právě tímto EP. Kromě zpěvů a drobných úprav jsou nahrávky skutečně smíchány z náběrů z roku 2022.

Na co z nahrávání vzpomínáte?

Záleží, jestli z toho původního nahrávání, nebo z těch dodělávek teď na podzim. Nostalgičtější a srandovnější jsou samozřejmě vzpomínky z původního nahrávání. Já třeba hrozně rád vzpomínám na to, jak jsem si tenkrát myslel, že to je ta nejlepší hudba, kterou kdy kdo napsal, a že nám všichni přece musí utrhat ruce, až to vydáme. Byla to krása v tomhle pocitu žít a nahrávat. Samozřejmě pak ale vždycky přišel krutý návrat do reality a těžké pocity zklamání po vydání. Ale i na to vlastně rád vzpomínám.

Jaké plány máte na letošní rok?

Letos nám to začalo celkem divoce, protože ke konci minulého roku od nás bohužel odešel náš klávesák (Vojtěch Frei). Museli jsme tak řešit, co bude dál, a jak se s touto situací popasujeme. Nakonec jsme nesháněli nového klávesáka, ale přišel k nám nový basák (Josef Švarc). Dosavadní basák (Michael Jirkovský) se posunul na post kytary – a já jakožto frontman se nyní kromě zpěvu a kytary věnuji občasně ještě klávesám. Ve výsledku mám ale v setu více času, kdy nejsem u žádného nástroje a jenom zpívám, což je to, čeho jsme chtěli už dlouho dosáhnout. Na svém místě tak zůstaly jenom bicí (Kristián Perlín). Zatím se tedy v tomto novém složení sehráváme a sžíváme s novými rolemi. Už teď se ale těšíme, až to lidem budeme moci předvést. Malou ochutnávku mohli dostat již loni v Paláci Akropolis, kde jsme druhou půlku setu zahráli právě v tomto novém složení.

Co se nahrávek týče, letošní rok plánujeme zasvětit singlům, které chceme v průběhu roku pravidelně vydávat. Zrovna včera jsme jeden dokončili, čeká ho už jenom mix a master. Chceme samozřejmě i co nejvíc koncertovat, takže pokud tohle třeba čte nějaký promotér či booker, neváhejte nám napsat, léto máme zatím relativně volné!