Z Karlových Varů, odkud skupina pochází, to nemá do Velichova daleko. Štěpán Kordík se svou kapelou, jež má v plné palbě i vokalistky a dechovou sekci, se s novou deskou ovšem dál rozhodně posouvá. A protože je sledujeme od začátku, těšíme se, kam až ho nová nahrávka dostane. Protože jsme Štěpána mimo jiné už dávno draftovali do redakce Headlineru, v rozhovoru o nové desce si tykáme.
Co tě jako 90‘s Kid formovalo a je zároveň relevantní pro nové album?
Text písně to popisuje výstižně. Období 90. let si sice nepamatuji, ale zároveň pociťuji, že to ve mně něco zanechalo. Nebude náhoda, že spousta mých oblíbených umělců prožila své nejvýznamnější období v 90. letech. Pocházím z generace, která ještě nebyla přesycena technologiemi a hodnoty stran komunikace s vrstevníky a podobně byly získány po staru a tudíž naživo. Dodnes si toho vážím, zvlášť když jako učitel vidím, kam až u mladších generací díky technologickému pokroku zašla pohodlnost a vůle se socializovat. Jistě to souvisí i s novým albem – výroba byla sice zdlouhavá, ale prošli jsme si zodpovědně každý rok, naučili se nové věci a nehledali žádné samospasné zkratky. Hudba 90. let pak byla velkou inspirací při tvorbě hudby a u některých skladeb i hledání výsledného zvuku.
„Za ty tři roky postupného vzniku desky objevil každý z nás své hranice a zároveň je i překonal,“ říkáš o novém albu. V čem ses překonal ty?
V sebekázni. U druhé desky jsem si neodpouštěl detaily, které se „ztratí“. Naopak, snažil jsem se vše dořešit do posledního střípku, abych pak při poslechu nevzpomínal na situace, které nebyly úplně dořešené a mají mezery.
Kam se Steven‘s s novou deskou posunují?
Octli jsme se v bodě, kdy jsme vydali album, které dle mého názoru působí jednotně a je žánrově sjednocené. Už to je velký posun, u první desky byla žánrová rozmanitost znatelnější. Ne, že by to bylo špatně, ale osobně mám radši desky, které mají nějaký společný jmenovatel. Zároveň jsme začali být důslednější na zkouškách a to, že máme lepší nahrávku, nás motivuje, abychom měli vychytanější i koncerty.
Co pro tebe znamenala a jaká byla spolupráce s Miroslavem Chyškou?
Spolupráce s Mírou byla naprosto klíčová. Rychle jsem nasál jeho smysl pro detail a jakmile jsme sladili představy, stala se ze mě houba absorbující nával nových informací. Míra má jasnou vizi o procesu vzniku a produkování desky, ví, které kroky jsou klíčové a tam otěže nepouští. Velice mě to motivovalo a řekl jsem si, že takhle to chci dělat taky. Samo sebou trochu po svém, ale přebrat onu důslednost a důraz na detaily. Míra mi koneckonců řekl: „Já tě to naučim a ty už to příště zvládneš sám“. Podle mě ani neví, jak dobrý učitel vlastně je, předávat komplexní informace ve srozumitelné podobně je pro něj zcela přirozené. A já doufám, že spolu v budoucnu ještě něco spácháme.
Jak jsi spokojený s pozicí, jako jste si díky minulému albu vydobyly na zdejší scéně?
S odstupem času vnímám, že pro nás spíš byly důležitější dílčí koncerty než fakt, že jsme vydali debutové album. Byly to opravdu skvělé příležitosti – Polko, Blues Alive, hraní v loketském Amfiteátru a další. Samozřejmě, bez desky by to nešlo, byl to pilíř našeho progresu. Ona pozice se načrtla už úspěchem na Blues Aperitivu a vysíláním na Radiu Beat. Kapela měla najednou zodpovědnost – renomé, kterému jsme chtěli dostát a ideálně ho ještě rozšířit. To se od té doby vlastně nezměnilo a jsem za to velmi vděčný. Jasně, některý koncert se vydaří více a jiný méně, ale vědomí, že všichni zodpovědně a soustavně pracujeme na zlepšení, je pro mě klíčové a uspokojivé.