Matt Heafy a jeho parta zkrátka neumí jet na půl plynu. Oproti jejich poslední tuzemské zastávce v pražském Foru Karlín jsme se ale tentokrát dočkali jedné dost zásadní novinky. Za bicí soupravou totiž usedl Alex Rüdinger, který na aktuální štaci nahradil absolutní rytmickou mašinu, Alexe Benta.
A tady, ruku na srdce, vzniká menší problém. Rüdinger je bezpochyby fantastický bubeník, ale ten nejnovější a technicky nesmírně spletitý materiál, který Bent s kapelou v posledních letech nahrál, zkrátka nestíhá s tou strojovou přesností a absolutní lehkostí. Ne že by to na celkovém vyznění vystoupení Trivium bylo pro běžného posluchače nějak extrémně znát. Pořád to sypalo parádně, ale skalním fanouškům s naposlouchanými nuancemi tento fakt jistě neunikne. Bentovy boty jsou aktuálně zkrátka příliš velké.
Setlist jako takový naštěstí chytře čerpal z nedávného výročního turné k dnes už kultovní desce Ascendancy. Díky tomu jsme se dočkali hutné porce starších kousků, které i po letech naživo pořád skvěle šlapou, nepůsobí vůbec unaveně a fungují jako spolehlivý spouštěč moshpitů. Na úplný závěr pak pochopitelně nesměla chybět metalcorová hymna In Waves. Ta ale tentokrát dostala úplně nový rozměr, protože dorazila společně s masivní průtrží mračen, což s sebou neslo notnou dávku ironie i trpkosti.
Dá se tedy koncertu Trivium vlastně něco reálně vytknout? Kromě zmíněné rytmické rošády snad jen ten klasicky přehulený zvuk, což ale s největší pravděpodobností vůbec není chyba kapely. Šapitó E2 na tenhle neduh trpí dlouhodobě. Akustika se tu tříští, basy duní a jen málokteré kapele se podaří odejít s čistým štítem a zvukovou ctí.
Když to ale sečteme, po éterických Gorillaz byl tenhle kytarový výplach vítanou vzpruhou. Pro někoho to znamenalo tu nejlepší možnou agresivní tečku za prvním festivalovým dnem, pro další šlo o spolehlivý doplňující dílek obří skládačky celého pětidenního mejdanu a start do hudebního maratonu.
Trivium, 10. červen 2026, Rock for People
