Marcell & fiedlerski spolu s hostujícím Miraiem Navrátilem rozvíjejí jednoduchý motiv do nečekané hloubky. A z obyčejného ubytování dělají místo, kam se chcete vracet. Ne proto, že by se tam něco zásadního stalo. Ale proto, že v tom tichu a prázdnu zůstalo něco z vás.
Skladba se odehrává v tichém napětí mezi přítomností a vzpomínkou. Všechno tu zůstalo tak, jak to bylo, jen my jsme se změnili. Marcell zpívá úsporně, ale s citem. Nehraje na efekt, spíš na blízkost. V jeho hlase je klid i lehké otupění, jako by hledal správná slova, ale věděl, že je stejně nakonec neřekne. Fiedlerskiho produkce je nenápadná, ale přesná: žádné velké efekty, spíš pečlivě budovaná atmosféra. Nechává melodii dýchat a náladě dává prostor. A když se přidá Mirai, není to jen další hlas navíc, ale promyšlená vrstva, která přináší kontrast i harmonii. Vstupuje přesně v momentě, kdy to písni dodá pohyb. A přesto ji nenaruší.
Klip režiséra Toma Tejkla se odehrává v okolí Ještědu a v severočeské přírodě. Má v sobě zvláštní klid i tíhu, jako když se vracíš na místo, kde jsi kdysi něco prožil, ale dnes už tam jsi jen jako pozorovatel. Prostředí, v němž se zpívá, je víc než kulisa, je to prostor mezi včera a dnes. Mezi tím, co bylo řečeno, a tím, co zůstalo viset ve vzduchu. Obraz i hudba mluví stejným jazykem, o tichu, které někdy řekne víc než slova.
Jinej hotel není singl, který má ohromit. Spíš pozvolna rozkládá svůj svět, dává čas na vnímání a nevnucuje se. A právě v tom je jeho síla. Dokáže být intimní i sdílený zároveň. A potvrzuje, že když se do popu pustí lidé, kteří neřeší čísla, ale emoci, může vzniknout něco skutečně výjimečného. Pokud se zbytek desky Pizza, pivo, dolce vita ponese v podobném duchu, máme se na co těšit.