Michal Horák vtrhne do zkušebny, kde končí zkoušku Mejla s Márdim z Vypsané fixy, vytáhne kytaru z futrálu a omlouvá se, že ruší: „Aale já tady mám jednu písničku, kterou vám prostě musím zahrát.“ Oba vtipy, které v krátké scénce na úvod klipu padnou, si vychutnejte sami. Řekněme jen, že Michal Horák dal Fixe novou platformu pro jejich dlouhodobé špičkování s kapelou Wohnout a zapojil se tak do potenciálně nebezpečného dobrodružství. Nikdy si už nemůže být jistý, jestli se sám nestane cílem některého z řady kanadských žertů, které na sebe obě kapely vzájemně strojí.
Od prvních tónů chytlavá písnička Mejlu i Márdiho postupně chytne a oba se zapojí, lze si docela dobře představit, že takhle nějak to probíhalo, když slyšeli song doopravdy poprvé. Jen si možná Márdi nestihl napsat svůj part ve skutečnosti tak rychle, jak ukazuje klip. Písnička je ódou na oblíbenou dívku, Horákovy slovní hříčky plynou hladce a když se zapojí Márdi, přichází na řadu větší poetika a obrazotvornost. Vzorce vypočítaný s jistotou slonů, kteří dojdou k vodě. Je dobře, že tahle písnička nezůstala jen jako Horákovo a Márdiho malé tajemství.
Michal Horák má můj respekt – sám je zdatný textař a fantastický hudebník a s chutí a sebedůvěrou si stoupne vedle mistrů jako je právě Márdi nebo dříve Kato z Prago Union. Na letošní desku Jsem asi Boomer přizval mimo jiné taky Radůzu. A výsledky jsou víc než zdařilé, Horák se na všechny z nich dokázal dobře naladit. Sám má ale svůj výraz, který může léty a vývojem při dobré péči dozrát do vysoké kvality a snad i osobitosti. Pořád se mi vybavuje věta Josefa Vlčka, který po loňském koncertu napsal: „Michalu Horákovi vyrašilo charisma.“ Snad bude nadále bujet.