Lana Del Rey slibovala jižanskou gotiku a tu v novém singlu také doručuje. Výstřední love song věnovaný manželovi Jeremymu Dufrenovi zní stejně tak zlověstně jako líbezně, zpěvačka i producent Jack Antonoff ho označili za oblíbenou písničku, kterou spolu udělali.
Je to jedna z těch skladeb, kde se Lana Del Rey nechce zalíbit přímočarým přístupem a klasickou strukturou. Mění dynamiku, z recitace přechází do zpěvu a koketních kudrlinek, hraje si se slovy a ukazuje se ve své experimentálnější poloze.
Oproti loňským singlům Henry, Come On a Bluebird, které sázely na přímočařejší přístup ke country i k melodiím, není White Feather Hawk Tail Deer Hunter láska na první poslech. Na bizarní tón, který kombinuje zaklínání čarodějky z bažin a sladké zpívání disneyovské princezny, je potřeba se trochu naladit a přijmout fakt, že Lana Del Rey netouží přistupovat k hudbě vždy jednoduše.
Je v tom cítit pořádný kus jejího rebelství vůči hudebnímu průmyslu, o čemž koneckonců svědčí i to, že singl vydala uprostřed týdne a nikoli v pátek, jak se obvykle kvůli žebříčkům a propagaci činí. Typicky ledabylý domácí klip tohle kašlání na zajetá pravidla jen umocňuje.
Ve videu zaujme zejména část, kdy Lana Del Rey strčí hlavu do trouby. Sebevražda ve sporáku (anglicky Stove) neodkazuje jen na název chystané desky, je v tom jasná symbolika. Zpěvačka tím připomíná osud významné americké básnířky a spisovatelky Sylvie Plath, která se celý život potýkala s těžkými formami deprese, a nakonec se ve 30 letech otrávila plynem z trouby.
Lana Del Rey tím chtěla pravděpodobně naznačit, že ji před podobně tragickým scénářem uchránil manžel. Na rozdíl od básnířky totiž hlavu z trouby zas vytáhla. Tenhle výlet do její hudební kuchyně byl důmyslný, i když odlišná chuť nejnovější písně zdaleka neuspokojí všechny.