Pár dní před Vánoci obletěla sociální sítě zpráva, že manchesterská dvojice Liam Gallagher a John Squire se chystá vydat po novém roce singl s názvem Just Another Rainbow. Ten je zároveň předzvěstí společného alba, kterého se dočkáme letos. Singl vychází digitálně a na 7" vinylu.
Již nějakou dobu viselo ve vzduchu, že Gallagher a Squire se chystají spojit síly. Manchesterské velikány si vzal pod dohled americký producent Greg Kurstin (Lana Del Rey, Adele), který do skladby nahrál basovou kytaru. Za bicí usedl Joey Waronker (Beck, R.E.M.). Gallagher má za sebou úspěšné roky, po vydání alba C’mon You Know, se kterým po 25 letech znovudobyl Knebworth Park, oznámil na sklonku roku 2023 turné ke 30 letům výročí Definitely Maybe, debutového alba Oasis. Zodpovědně tak nese odkaz legendární kapely a teď k tomu ještě přidává zmíněnou spolupráci. No nebojí se toho, to mě na něm baví.
Skladbu otevírá Squire riffem, který nás svou náladou hned přenese zpět do dob The Stone Roses. Gallagher se po chvíli přidává, jak jinak než expresivně, a to skladbě sluší. Právě spojení Squireovy signifikantní kytary a Gallagherova nekompromisního projevu jest přispěním pro britskou kytarovou hudbu, chcete-li, britpop. První sloky mají pozitivní nádech, jako by předčasně přicházelo jaro. Abstraktně sentimentální text vše jen podtrhuje.
Just Another Rainbow bychom mohli rozdělit na dvě poloviny, v první dojde k textovému sdělení, pak přijde krátké přemostění a ocitáme se ve Squirově dvouminutovém sóle. On si prostě nemohl pomoct. Na jednu stranu je informací linoucích se z kytarového aparátu příliš, na stranu druhou buďme rádi, že má někdo dostatek drzosti na to, aby v dnešní době tříminutových singlů poslal do světa typickou a dlouhou kytarovku.
Rozhodně bychom neměli opomenout Waronkerovo pojetí bicího partu. Bubny jsou nadýchané, kreativní a výborně pojí ostatní složky písně. Celkový zvuk skladby bych popsal asi tak, jako kdyby The Stone Roses vlítli do studia letos. Nahrávka tlačí, kytary jsou dominantní, místy zvukově s až fuzzovým drivem, zpěv je plný a komprimovaný. Zároveň má nahrávka prostor a je čitelná. A to zvukově sedne do vkusu většině posluchačstva. Hudbu doprovází vizuál ve stylu 60. let a ve spojení s přelomem dekád, kdy vládli The Stone Roses, tak máme všechny dílky do skládačky inspirací celého britpopu. No pojí se to krásně. Ovšem přes všechna mnou racionálně vnímaná pozitiva se nemohu zbavit pocitu, že singlu něco chybí. Pomyslný střípek, který by ho posunul na úroveň hitu, co posluchače vtáhne a nepustí. No, škoda!
Prvotina z dílny bývalého zpěváka Oasis a bývalého kytaristy The Stone Roses je přesně tím, co se dalo čekat. Nic víc, nic míň. Není to ovšem skladba na první poslech, musí se nechat působit. Pak se chytlavá melodie lehce nastěhuje do hlavy. Jako fanoušek obou protagonistů se těším na další kusy z tvorby a skrytě doufám, že přinesou i nějaké to „wow“. I tak je pro mě Just Another Rainbow opožděným vánočním darem.