Obrázek k článku GLOSA: Když Keanu Reeves tvrdí muziku. Za takové basové sólo se stydět nemusí
| Lukáš Rešl | Foto: Profimedia

GLOSA: Když Keanu Reeves tvrdí muziku. Za takové basové sólo se stydět nemusí

V květnu letošního roku odehrála první koncert po více než dvaceti letech alt-rocková skupina Dogstar, jejíž nejvýraznější tváří je slavný kanadský herec Keanu Reeves. O dva měsíce později pak světlo světa spatřil nový singl Everything Turns Around a nyní skupina představila další ukázku z chystané desky s názvem Breach. Oproti té první je o poznání tvrdší a také záživnější.

Přiznám se, že nejsem příliš velký fanoušek rockových balad a pomalejších kytarových ploužáků, a proto mě první singl Everything Turns Around příliš nezaujal. Zároveň však musím konstatovat, že mě potěšil alespoň jeho videoklip, ve kterém jsou výhradně záběry na kapelu se zajímavě proměnlivým pozadím a nejsou zde žádná přehnaná klišé. Obdobný přístup zvolila skupina i v klipu pro značně svižnější novinku Breach, ve které basák Keanu Reeves, kytarista Bret Domrose a bubeník Robert Mailhouse řádně nakládají svým nástrojům.

Ačkoli se Dogstar drží své oblíbené polohy devadesátkového grunge, na kapele je sympatické, že se i po tak dlouhé pauze snaží jít s dobou a aktuálním zvukem. Breach sice rozhodně není přelomovou skladbou v žánru, ostatně podobných písní byste na Youtube našli hromadu, ale v kontextu dnešní doby a nároků na zvuk skladba u kritiků statně obstojí. Takhle by měl totiž znít grunge v roce 2023.

Song od úvodní vteřiny jede jako rozjetý vlak a s ničím se příliš nemaže. Tohle je zkrátka řízný rock 'n' roll jak má být, který baví celé dvě a třičtvrtě minuty. Sice se zde opakuje několik stejných motivů pořád dokola a skladba má tak trochu hard rockový nádech, ale tahle muzika prostě funguje. Na Breach jsou navíc zajímavé dva faktory, které bych rád vypíchl.

Prvním je doprovodný (a dost zkreslený) vokál bubeníka Mailhouse, který v průběhu písně šeptavě odpovídá na zpěvné party Breta Domrose. Tento motiv je sice trochu nenápadný, ale "obyčejnou" rockovou vypalovačku dost nadnáší a přidává jí na zajímavosti. Druhým faktorem je pak samotný Keanu Reeves se svými basovými vyhrávkami, kterého je radost pozorovat i v klipu. Ačkoli slavný herec v průběhu své kariéry strávil několik stovek hodin za kamerou v různých rolích, tady působí naprosto přirozeně a je z něj cítit čistá radost z muziky. Tu především prezentuje chytlavé, ač minimalistické basové sólo v poslední třetině gradující skladby.

Vím, že to asi většina posluchačů tolik neocení, ale na Breach mě nejvíce baví právě basa. Keanu Reeves příjemně překvapuje tím, jaký má cit pro basové linky a jak správně nástroj do skladby zakomponovat. Krom výborného basového zvuku je Breach zábavná právě kvůli decentním basovým vyhrávkám, které šlapanou skladbu dělají zajímavější, a přitom nijak neshazují její tempo. Keanu Reeves ví moc dobře, jak ovládat svůj nástroj a jakou má roli v kapele. A i proto jsou jeho Dogstar opravdu dobrou kapelou a žádný hollywoodský rozmar.