Už přebal naznačuje, že to bude stát za to. Kvartet vojáčků s červenou armádou za zády, kteří vypadají jako zombie rekruti z filmu Mrtvý sníh (vřele doporučuji), odhadovaný love song razantně vylučují. Text to potvrdí, ale k tomu až později.
Hudební složka na úvod naznačuje návrat do 80. let. Intro ovšem zní jako trochu midi samohrajkou zdeformovaný Sting, kterého si moc neužijeme, jelikož ho za pár taktů zničí tvrdé kytary. Sedly do skladby pěkně, plní perkusivní roli a mají hezkou barvu, jen si je dovedu představit v jiném kontextu. Rytmicky je to klasický bum-čvacht a samotné bubny se v mnoha pasážích dost ztrácí. Jinak se toho v písni moc neděje.
Autor skladby Ľubo Horňák se nechal slyšet, že se nejedná o protestsong, ale o reality song. Pokud to má být probuzení do aktuální reality slovenského pop-rocku, tak ano. Naprosto rozumím tomu, že má spousta hudebníků potřebu se vyjádřit k době, ve které žijí. Ale je to jako snaha napsat dobrý love song. Risk, že to bude hnoj, je velký. Mimochodem věta Je to husté / je to hnoj už mi přijde příliš syrová i na Elány.
Jožo Ráž podává text Juraje Soviara dramatickou barvou, aby podtrhl urgentní sdělení. Má nejmilejší fráze z celé písně je jednoznačně svinstvo na druhú, jakožto praktikující matematik bych zvolil spíše na entú, ale to je samozřejmě věc názoru a profesní deformace. A podobných je tam více, prečo hlúpych velebia si může leckdo vysvětlit jinak, než autor zamýšlel. Přesně proto si myslím, že je riskantní psát takto laděné písně. Navíc je spoustu z nich jak přes kopírák. Přitom má píseň Zavolaj mi! vcelku chytlavou melodii a kdyby stála na jiném textu, mohlo to by to třeba dopadnout lépe.