A překvapí z jednoduchého důvodu. I když se v duetu po delší době potkali poslední žijící dva členové Beatles, kupodivu píseň Home to Us nesází na nějakou beatlesovskou nostalgii. Naopak, působí jako duet dvou životních přátel, kteří kdysi změnili historii popmusic a nyní se potkali, aby si jen tak pro radost zavzpomínali na dětství.
Je to dáno především dojemně nostalgickým refrénem. „O místě, kde jsme žili, jste mohli říct, že za moc nestálo, ale pro nás to byl domov. Nikdo se nebude zlobit, když řeknete, že to tam bylo tvrdé, ale pro nás to byl domov.“ S těmito slovy nás Paul a Ringo na úvod písně zvou do tvrdého poválečného Liverpoolu.
Následně začínají vykreslovat ostřejší kontury jejich rodiště a dětství: „Paní na kopci popíjela brandy a jedla kaviár, perfektní hostitelka. Moje máma byla v kuchyni, umývala v dřezu nádobí a pak spálila toust. Děti na ulici kopaly do míče, dokud nezapadlo Slunce, ale takové už bylo moje rodné město. To všechno pro nás byl domov.“
Takových obrazů bychom našli v písni mnohem víc. V podání některých zpěváků by možná zněly pateticky, ale když to s chutí vyseknou Paul s Ringem, navíc s výborně hrající kapelou za zády, vyleze z toho mnohem větší příběh. Příběh smutných i radostných začátků kluků, kteří později založili kapelu a vstoupili do historie. Žijící i zesnulí členové Beatles jsou legendy, nezpochybnitelné hudební ikony. A Paul s Ringem tu fanouškům vzkazují: „Všichni jsme měli podobné dětství.“ Protože to, o čem se zpívá v Home to Us, v polovině 20. století zažívala řada Britů. Pamětníci se tak s oběma zpěváky můžou snadno sžít, napojit se na píseň coby dojemné sousedské vzpomínání. Právě v tom tkví síla nové skladby: žádné otáčení se na vybudované pověsti, žádné retro jen pro retro (a že to Paul s Ringem klidně mohli udělat), ale obyčejné lidské vzpomínání.
Vzhledem k tomu, že Paul McCartney chystanou desku (z níž duet pochází) pojmenoval The Boys of Dungeon Lane, můžeme očekávat, že podobných nostalgických kousků, v nichž se zpěvák vrací obloukem přes Beatles až do časů dětských let, bude na desce víc. Ne-li že o tom bude celá nahrávka. Paul McCartney si na posledních albech pořád dokázal udržet punc originality a každou desku něčím ozvláštnil. Ať už aby se vyhnul rutině nebo jej nadchly nové možnosti. Na zvuku New se podepsala spolupráce s mladými producenty, na Egypt Station otevřel nepříjemná až temná témata, a pak je tu McCartney III, mistrova covidová DIY nahrávka, která se nad jeho sólovkami tyčí jako solitér už kvůli příběhu vzniku v domácím studiu uprostřed lockownu.
A teď máme na obzoru jeho jedenadvacátou desku The Boys of Dungeon Lane. Vyjde 29. května a zpěvák nás vezme na cestu časem, alespoň pokud tak můžeme soudit podle prvních dvou singlů Days We Left Behind a Home to Us. Zatím co píseň, to krása. Snad tak klapne i zbytek desky.