O chystaném albu a prohlášení frontmana Iana Gillana, že půjde o nejtvrdší desku „Párplů“ za poslední dlouhé roky, už nedávno psal kolega Ondřej Kubín. Dovolím si s Ondrou nesouhlasit v jedné věci, nový kytarista Simon McBride neoživil zvuk kapely tím, že by ji od prog rocku posunul víc do hard rocku, já v jeho kytaře slyším víc metal. Už na předchozí desce =1, kde se McBride objevil poprvé, stříhal metalová sóla a party, a v novém singlu, který na jeho kytaře hodně stojí, to vynikne ještě víc. Tuplem když si to srovnáte s předchozím kytaristou Stevem Morsem, který víc vycházel z té tradiční sedmdesátkové americké hardrockové školy.
Zároveň jsou Arrogant Boy typičtí Párplové, kteří se neutrhli ze řetězu, aby utekli do metalových vod. Je tu několik starých známých kotev, především part v půlce písně, kdy kytara a klávesy Dona Aireyho jedou stejnou linku – prvek, který hudbou Deep Purple proplouvá už dekády.
Gillan se dobře popral se stárnutím, i hlasivky jsou holt sval, a i když už se nepouští do ječení jako kdysi, pořád umí být charismatický frontman, byť se nemůžu zbavit pocitu, že ho v novém singlu kapela trochu přehrává. Ale tak už to chodí, snad jediná z hardrockových legend, která neustále vyčnívá nad spoluhráči, je dnes Robert Plant, což je ovšem z velké části dáno i hudbou, které se teď věnuje.
Deep Purple zkrátka umí stárnout, znají své technické možnosti i nové limity a dokonale podle toho současný repertoár tvarují. Arrogant Boy možná není píseň, kterou bude publikum vyvolávat na koncertech, ale jako pilotní singl umí na chystané album namlsat.
Snad jedinou výtku mám ke klipu, který je prakticky identický s Lazy Sod, pilotním singlem předchozí desky =1. Kapela stojí ve studiu před bílým pozadím a hotovo. Je to trochu sterilní, bez jakéhokoliv nápadu, ale co si budeme povídat, Deep Purple jsou kapela, která opravdu nepotřebuje poutat pozornost videoklipy. Na Splat! se moc těším! A ještě víc se těším, jak budou nové skladby znít naživo, až Párplové vystoupí 7. října v pražské O2 areně.