Pustit do kin záznam stále probíhající koncertní šňůry, která je naplánovaná ještě na celý příští rok, je chytré hned z několika důvodů. Jednak se kvůli enormní poptávce řada fanoušků na koncert vůbec nedostala či nedostane, a jiným to zase poskytne ochutnávku toho, co je čeká naživo. Tak či tak se už v zahraničních médiích objevily zprávy, že Taylor Swift projekcemi opět značně rozpumpovala americkou ekonomiku. A zcela jistě nejen ji.
Zpěvačka v záznamu koncertu, který byl pořízen v samém závěru americké šňůry v Los Angeles, nenechává fanouškům nic dlužna. Svůj set předvede prakticky v celé šíři, i když nějakých pět písniček se do výsledné podoby nedostalo. Film je také samozřejmě zkrácen o většinu promluv k publiku a o pauzy mezi jednotlivými „érami“, kdy se hlavní hvězda převléká. Přesto ale dokáže záznam navodit představu o koncertu věrně a také trvá dvě a tři čtvrtě hodiny.
Sama zpěvačka vyzvala fanoušky, aby k promítání jako k opravdové show přistupovali, k čemuž řada příchozích rozhodně nepotřebovala svolení. Po internetu běhá množství videí, v nichž příchozí proměnili projekci ve večírek a tančí před plátnem – pařilo se i v Brně či Bratislavě, na slavnostní americké premiéře nezůstala v klidu ani sama Taylor Swift. „Rozkošné, Taylor Swift je evidentně poprvé na koncertě Taylor Swift,“ glosují fanoušci reakci jejich idolu.
Ono se popravdě není čemu divit, že se příchozí nechali dynamikou koncertního záznamu strhnout. Jednak je jasné, že na projekci nepřijde nikdo, komu není Taylor Swift po chuti, a hlavně je film i dobře sestříhaný. Má spád, což tedy vychází z dramaturgické koncepce celého turné, kde zpěvačka představuje v každém bloku vždy jednu konkrétní desku. A když ve druhé polovině přijde na řadu její zásadní album 1989 s hity jako Blank Space či Shake It Off, neudrží se už nikdo a celý sál, který jsem navštívil, začne zpívat.
Zásluha na tom, že je hudební snímek Taylor Swift: The Eras Tour skoro jako opravdový koncert, patří tedy i fanouškům. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že se záznamem se mohlo značně čarovat v postprodukci – vyčistit vokály, aby zpěvačka zazpívala vše čistě, a aby nebyl slyšet žádný případný hudební kiks. Je to vypulírované a vyhlazené. Přesto mě film, coby šťastlivého držitele vstupenek na koncert ve Varšavě příští rok, o to víc navnadil na skutečnou show, která se nebude moct už za žádné střihové a filmařské zázraky schovat.