Hráči amerického fotbalu z týmu Nitra Knights stojí vyrovnáni před stadionem, který vyrostl speciálně pro festival. Hrůza z nich možná jde, ale návštěvníci, kterých se na zahájení sešlo velké množství, mají převahu. Nechyběly populární cheerleaderky, speciální kapela a maskot festivalu „Trenko“. Jasně – chlap v převleku za obrovské trenýrky je možná infantilní, ale jste na festivalu, a tak se prostě usmějete a jdete dál.
Samotný festival je velmi přehledný. Hned po prvním projití se v něm jednoduše orientujete – a byť nechybí kolotoče a autodrom, není kýčovitý. První na hlavní „pyramidové“ stage festivalu vystupuje novozélandská kapela, nebo chcete-li duo s kapelou Balu Brigada. Slunko pořád dělá, co může, ale mladí hudebníci něco vydrží. Jejich hudba by se dala označit za příjemný indie-pop. Myslím si, že o nich ještě uslyšíme.
Na pódiu, které vypadá jako polovina golfového míčku zatím pro menší publikum hraje Christina Mantis s kapelou. Slovenská zpěvačka a kytaristka se nenechává zastrašit a svůj rock’n’roll říznutý soulem hraje pěkně nahlas. Kapela drží sportovní dress code festivalu a vystupuje v kompletní „výzbroji“ hráče amerického fotbalu. Bubeník hraje dokonce v helmě. Pobavilo mě to, i když si dokáži představit, jak hrozné horko v tom musí být.
Hlavní pódium festivalu má tvar pyramidy. Foto: wlado
Bratři Sauerovi, Kevin a Jeff mají kapelu Hippie Sabotage. Na ní bylo násobně více návštěvníků. Žánrově těžko zařaditelní, asi někam mezi trap a rap, indie rock? Není to důležité – jejich set pobavil. Na občerstvovací procházce přichází zjištění, že v areálu není ani jeden ani dva, ale ještě více stánků s mým milovaným podpecníkom. Mimochodem, gastro zóna je tu opravdu pestrá a bohatá, včetně vegetariánských a veganských možností. Skvělá práce organizátorů.
Vyrážíme na oslavence. Narozeniny má jeden z nejšikovnějších českých hudebníků – Sofian Medmedj. Jenže jeho vystoupení se bohužel opožďuje kvůli technickým potížím o dobrých 15 minut. Zatímco slovenští fanoušci sborově volají „toto sme tu eště nemali“, musím na Billy Barman, kteří se se Sofianem časově kryjí. „Domácí“ kapela festivalu (jeden z hlavních organizátorů Juraj Podmanický je zpěvák kapely) je povinnost. Už jen kvůli tomu, jak parádně letos festival připravili. Jejich koncert fungoval skvěle, jako vždy. Kytarovka západního střihu s krásnými písničkami, které si doslova zpívá každý, kdo na jejich koncertu byl.
První z headlinerů a sice Australani Empire Of The Sun založili kapelu ani ne před dveceti lety a už mají na kontě několik světoznámých hitů! Já z jejich popíku tolik nadšený nejsem, ale sakra, kde se najednou na letišti vzalo tolik lidí? Během dne jsem se nikde nemačkal a neměl pocit, že by byl festival přelidněný. Během koncertu Empire Of The Sun jsem ale poprvé zaregistroval, kolik je v areálu opravdu návštěvníků. Kapela má parádní zvuk. I když se přesouváte, všude krásně slyšíte. To stále rozhodně není standardem, díky festivalu Grape za to. Podivné kostýmy, tanečnice, velkolepé projekce. Maskot supa Chai fanoušky neznalé tvora, který se objevuje v několika videoklipech, rozhodně zaujme. Set je rozhodně kvalitní a zajímavý, ale přeci jen po pár písních možná trochu oposlouchaný.
Zato Two Feet – mladý kluk z Manhattanu ukazuje, že kytara Stratocaster nepatří do sběru! Někdy by se možná v sólíčkách mohl krotit, ale jeho koncert byl rozhodně zajímavý, Two Feet sám svůj žánr popisuje jako Alternative Noir, ale popsal bych to jako alternativní tripsoul s velkým apelem na kytaru. Pod druhým největším pódiem je plno a lidé se spokojeně vlní. Dávám si lehké občerstvení a hurá na hlavní chod pátečního programu – francouzské duo Justice.
Těžko popisovat co se to za tu hodinu a půl na Grape Festivalu stalo. Pánové Gaspard Augé a Xavier de Rosnay jsou kultovní záležitostí a všechny jejich čtyři desky patří mezi mé oblíbené. „Klobúk” dolů zaslouží technická crew. O jejich nové vizuální show se hovoří všude. Že je revoluční a dosud nevídaná, kolik měsíců na tom jejich tým dělal a kolik tun to celé váží. A ano – bylo to dechberoucí. Těžko něco takového popisovat, navíc v kontrastu s úplňkem, který svítil nad hlavním pódiem (když zrovna nesvítila celá stage a byl tak vidět). Nikdy jsem neviděl naživo Daft Punk, a už se mi to nepoštěstí, ale pokud jde o držitele titulu francouzských králů taneční hudby – jsou Justice adekvátními pokračovateli a klidně i ještě lepší kapelou. Na druhou stranu víme, jak to ve Francii s těmi panovníky bylo, že.
Později vyrážíme na takový best of slovenského alternativního rapu, kdy se na jednom pódiu, jehož dramaturgem je Nobody Listen, vystřídali Edúv syn, Temný Rudo, Dušan Vlk, Berlin Manson, Fvck Cvlt, ale i třeba Fvlcrvm. Nikdo z nich se s ničím nemazal a tento set rozhodně stál za návštěvu – vidět všechny na jednom místě bylo super!
Na poslední taneček před cestou do postele volím jedno z nejzajímavějších jmen současné drum`n`bassové scény a sice anglického DJe a producenta, který si říká Hedex. Nakonec se tančilo až dlouho do noci. Zatímco ostatní návštěvníci festivalu hledají po letišti, kde by si ještě mohli zatančit, vyrážím nabrat síly na druhý a poslední den festivalu!