Tak to bychom měli, letošní sezóna „pontonů“ je za námi. Bylo to krásné léto plné zajímavé muziky. Jak takovou sérii koncertů dramaturgicky vygradovat? Kolega wlado, který si vzal letošní pontony na starost, rozhodně ví.
Večer otevřela čtveřice Časovač. Během jejich setu se moje dojmy měnily, po prvních dvou skladbách jsem si říkal, že je to něco mezi Foals a Mirai (ano, divoká kombinace), následně se to změnilo na klasický gymplácký poprock a nakonec dohráli set s náznaky progresivního indierocku. Držím kapele palce, aby do dalších let vydržela, protože instrumentálně mají pánové potenciál a můžou ještě předvést velké věci. Jen ty texty by si zasloužily trochu vybrousit, ale to už je holt plácání kritikovo, soudě podle reakcí na nich lidem v kotli rozhodně nic nevadilo.
A frontman vyhecoval návštěvníky stylově – když se zvednou od stolů a půjdou pařit, skočí do řeky. Sázka vyšla a ve Vltavě se skutečně plavalo, což, pokud si pamatuji správně, na Headliner Pontonu naposledy předvedli ještě před covidem The Oxx – tehdy se hrálo ještě opradu na pontonu zakotveném na Vltavě u Střeleckého ostrava. Tudíž gratulujeme Časovači, že tuto rukavici zvedli a minimálně do příštího léta jsou poslední, kdo si na to troufl.
Pak přišla na pódium Marie April s kapelou, další jméno, které jsem ten večer slyšel naživo poprvé a rozhodně jsem nebyl v tomto ohledu sám. Znáte ten pocit, když jdete na blind na koncert a vystupující vás absolutně dostane? To se mi přesně stalo v případě Marie April. Mix jazzu a indierocku s letmými prvky R&B se na české scéně rozhodně neslyší často. A když k tomu přičtete její strhující, silný, a přitom něžný hlas, máte tu jedinečnou umělkyni. Něco mezi Joss Stone a Sheryl Crow, a takových hlasů je na tuzemské scéně sakra málo, jestli vůbec nějaký. Marie April je zatím s tvorbou v rozletu a já se už teď moc těším, s čím přijde za pár let. Protože místo si na české scéně určitě zaslouží.
Doufáme, že jste si některý z letošních Headliner Pontonů užili stejně jako my. Už teď se těšíme na příští léto.
