„Promotér mě normálně zamkl v šatně. Nechtěl mi dát prachy,“ vypráví pobaveně Ludmila „Dydla“ Karlíková jednu historku z časů, kdy se po klubech jezdilo na dobré slovo, smlouvy se řešily málo a manažerka kapely musela umět všechno: vyjednat honorář, sehnat záskok, uklidnit muzikanty, rozpoznat podraz a v krajním případě vymyslet, jak se dostat ven ze zamčené místnosti.
V Ostravě prý tehdy stála u velkého dubového stolu, na něm zlaté těžítko, za dveřmi pořadatel, který nechtěl po vyprodaném koncertě zaplatit. „Říkala jsem si, tak teď to vezmu a budu ho muset majznout,“ smála se na desáté Headliner půdě v Galerii Malostranské besedy.
Večer byl koncipovaný jako debata o ženách v hudební branži, ale rychle se proměnil v líčení toho, kdo v zákulisí drží český pop, rock i festivaly pohromadě. Za Honzou Vedralem přišly tři ženy ze tří různých pater hudebního provozu. Kateřina Žbirková, která kdysi převzala diář Mekyho Žbirky, protože už nechtěla řešit, že má v jeden večer koncert v Ostravě i vystoupení v Praze. Ludmila „Dydla“ Karlíková, která prošla Rock for People, Amébou a čtyřiadvacet let drží v pohybu Vypsanou fiXu. A Rozálie, autorka, zpěvačka a harmonikářka, která si po odchodu od velké vydavatelské společnosti zkusila řídit kariéru sama. Včetně období, kdy pořadatelům psala jako vlastní fiktivní manažerka Zdena Kohoutková. „Jenom jsem pak zjistila, že se Zdeňkou se víc hádají o peníze,“ vypráví pobaveně Rozálie.
„Já jsem taková nedobrovolná původně manažerka,“ začala Kateřina Žbirková. Vystudovala ekonomii, starala se o děti a do Mekyho pracovního života vstoupila nejdřív nenápadně. „Nejdřív jsem začala dělat jenom diář,“ vzpomínala. Pak přišla situace, která změnila domácí provoz v management. Žbirka slíbil v jeden večer koncert v Ostravě a zároveň účast na Atletovi roku v Praze. Vyřešit se to dalo jediným způsobem – sehnat letadlo z Ostravy do Prahy. Když přišel účet, Kateřina si řekla, že takhle už ne.
Zpočátku se skrývala za dívčí jméno. „Bylo nám blbý, aby to vypadalo, že Mekyho manažuje manželka,“ vysvětlovala. Proto vystupovala jako paní Niklasová. Meky pořadatelům říkal: „Zavolejte paní Niklasové.“ Jenže když paní Niklasová začala být v jednáních ostřejší, stížnosti chodily zpátky k Mekymu. „Ta paní Niklasová je hrozná,“ slýchal. On věděl své.
Dydla Karlíková měla opačný start. „Já už jsem se tak trošku narodila. Manažerovala jsem vždy všechno a všechny kolem sebe,“ řekla. Živit se tím ale začala na konci devadesátých let kolem Českého Brodu, Améby a Rock for People. „Měla jsem Zlatý stránky na stole a fax, což bylo moje vybavení do bookingu a managementu,“ popsala dobu, kdy se česká hudební branže učila za pochodu.
Vypsaná fiXa se k ní dostala přes soutěž Udělej si svůj festival. Mladé kapely posílaly demonahrávky, Dydla je poslouchala a vítěz se dostal na kompilaci rozdávanou při vstupu na Rock for People. Když slyšela skladbu San Piego, fiXa ji zaujala natolik, že kapele zavolali. Pár dní před Headliner půdou za kapelu v Pardubicích přebírala čestnou medaili města.
Rozálie v trojici vstoupovala jako nejmladší a nejméně typická manažerka. Sama si prý nejdřív myslela, že je v programu mezi Kateřinou Žbirkovou a Dydlou Karlíkovou tak trochu jako vtip. Jenže po odchodu od velké vydavatelské společnosti si skutečně jednu sezonu táhla sama. „Myslela jsem si, že můžu dělat všechno, že to všechno zvládnu. Ale nezvládla,“ přiznala.
V určité fázi si proto také pomohla vlastním alter egem. Pořadatelům začala psát jako Zdena Kohoutková, manažerka Rozálie. „To mi na chvilku pomohlo,“ vyprávěla. Pak se ale ukázalo, že pořadatelé si samotné Rozálie váží víc než její vymyšlené zástupkyně. „Co se týká prachů, tak se Zdenou mnohem víc smlouvali než s Rozálií.“
Jedním z hlavních témat večera byla důvěra. Vypsaná fiXa a Dydla spolu fungují čtyřiadvacet let na dobré slovo. Bez smlouvy. „Dobrý lidi, dobrý slovo,“ shrnula to Karlíková. Kdyby ji kapela někdy nechtěla, prostě zmizí. Smlouvy podle ní v takové chvíli nic neřeší. Když spolu lidé nechtějí být, nemají spolu být.
Kateřina Žbirková dodala, že ani s Lenny žádnou smlouvu nemá. Rozálie v tom okamžitě našla paralelu s manželstvím. Smlouva s Universal Music v jejím případě prý nakonec všechno pokazila. „Ve chvíli, kdy je to oficiální, tak se ten druhý přestane snažit.“
Důvěra v hudbě ale není romantická kategorie. Je to provozní nutnost. Kateřina Žbirková připomněla, že Meky měl za socialismu manažera, který byl podle ní do branže nasazený StB. Měl kontakty, uměl pomoci v době největšího tlaku po Zlatém slavíkovi, ale zároveň vynášel informace a při zahraničních koncertech si dělal vlastní kšefty. „Pro mě to byla manažerská deziluze,“ řekla. Možná i proto Meky později svěřil věci právě jí. „Mohl mi věřit.“
Další důležité slovo večera byla „improvizace“. Kateřinu Žbirkovou na českém showbyznysu zpočátku překvapilo, jak rychle se v něm mění plány. „Byla jsem zvyklá, že všechno je nalajnované a plus minus to platí,“ říkala. V hudbě se ale podle ní věci mění z hodiny na hodinu. Naučit se s tím žít není pro každého.
Typická situace? Basák si na festival nepřiveze basu. „Nemohla jsem to říct Mekymu, protože ten by ho okamžitě vyhodil,“ smála se. Nástroj se nakonec sháněl u jiných kapel. Problém se podařilo zakrýt. Přesně v takových chvílích manažerka funguje jako filtr mezi umělcem a chaotickým okolím.
Dydla měla k improvizaci jiný vztah. Pro ni to byl základní pracovní režim. „Situace, že si někdo nepřiveze nástroj nebo ho tam nechá, jsou a vždycky byly mým denním chlebem,“ řekla. Zažila spadlá pódia, bahno, festivalové kalamity i situace, kdy se s Českou televizí na Rock for People řešilo, kam postavit přenosové vozy, a za chvíli bylo jasné, že nemohou stát nikde, protože všude je jen bláto.
Pak přišla ostravská historka se zamčenou šatnou. Jeden z členů kapely ten den čekal narození dítěte, koncert se přesto stihl odehrát, klub byl vyprodaný, ale pořadatel najednou peníze vyplatit nechtěl. Zamkl Dydlu v šatně a ona chvíli uvažovala, jak se dostane ven. Nakonec pomohla hlasitější domluva. „Už jsme tam nikdy nehráli,“ dodala.
Rozálie podobnou historku se zlatým těžítkem zatím nemá, ale po jarním turné už ví, že jsou místa, kam by se nevrátila. Popisovala klub, kde byl na prodejním webu uvedený jiný začátek koncertu než v dispozicích kapely. Lidé čekali v zimě venku, kapela ještě zvučila, technika nesplňovala domluvené požadavky a nakonec to působilo, že za zmatek může ona. „Byla jsem naštvaná,“ řekla. Kateřina Žbirková to shrnula přesně: „Vždycky je to na vás.“
Vedle historek z bojiště se mluvilo i o dlouhodobé práci. Vypsaná fiXa právě vydala album Ideál a Dydla na něm ukázala, jak vypadá management kapely, která funguje přes třicet let. Konkrétní výhled má na dva roky, teoretický ještě dál. Když ví, že kapela pracuje na nových písních, začíná stavět příběh. Název desky, první klip, focení, rozhovory, datum vydání, křest, turné. Všechno má navazovat.
U Ideálu se rozhodla udělat velký koncert v létě a podzimní turné až potom. „Tím pádem lidi budou mít čas ty písně naučit, ty koncerty už budou mít jinou energii,“ vysvětlovala. Zájem o desku v den vydání podle ní nevznikne sám. Je třeba ho „fixovat“ měsíce dopředu. A zároveň se nechvástat. Neříkat za kapelu, jak skvělé album natočila, ale připravit situaci tak, aby o něm lidé věděli a mohli si názor udělat sami.
Kateřina Žbirková popsala jiný typ spolupráce. U Mekyho i Lenny podle ní vychází impuls hlavně od umělce. „Já to nevymýšlím. Já to následuju,“ říkala. Umělec přijde s vizí a manažerka jí dává tvar. Lenny má například na podzim novou desku a přeje si ji představit nejen v pražském Roxy, ale i v Londýně. Pro Žbirkovou to znamená jasný plán, co má zařídit.
Rozálie na tyto řeči o plánování reagovala se svou odzbrojující přímočarostí. „Chtěla bych se zeptat vás obou, jestli mi nechcete dělat manažerku?“ prohodila. Sama prý dobře plánuje hlavně volno. V tom má jasno. Co má následovat dál, bývá složitější. I proto ji nebavilo fungování ve velké vydavatelské společnosti. První album jim přinesla hotové. Když ho vydali, místo aby kolem něj vznikl plán, přišla otázka, kdy bude další. „Říkám: my jsme teďka vydali album…“ První část desáté Headliner půdy uzavřela Rozálie písní. Jak jinak než milostnou.
Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Diskusní večer vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a městské části Praha 1. Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ. Druhý díl bude následovat brzy. Další Headliner půda se koná 21.9. opět v Malostranské besedě.
