Na Rock for People letos během jednotlivých dnů dorazilo přes padesát tisíc lidí a celkem se v areálu vystřídalo zhruba osmdesát tisíc unikátních návštěvníků. Takový festival už nelze postavit za čtrnáct dní a za týden zbourat. Park 360 potřebuje celoroční práci, nové cesty, tribuny i velín sledující počasí a dění v areálu. Přesto ho neřídí několik nedostupných šéfů z kanceláře.
Michal Thomes popsal svou dnešní pozici jako roli člověka, který pomáhá ostatním a drží delší perspektivu: „Moje role je, abychom viděli les, a ne jenom stromy. Abych nebyl tolik hluboko v operativě a mohli jsme se dívat na věci, které jsou nad tím, dlouhé a daleko.“ Luděk Motyčka připomněl, že chod stojí na početném týmu a stovkách lidí. Jeho úkol? Vytvořit jim podmínky - a když přijde průšvih, pomoci ho vyřešit.
Poslechněte si celý záznam Headliner půdy na Seznam podcastech.
Rozměr festivalu Thomes ilustroval drobnou historkou. Návštěvníkovi, kterému chůze zjevně nešla podle představ, nabídl rámě, provedl ho zákulisím a doprovodil do cíle. „Věnuju se individuálně jednotlivým návštěvníkům na požádání,“ smál se.
Plánování dalšího Rock for People nezačíná hledáním headlinera, ale dotazníkem. Zpětnou vazbu dostávají návštěvníci do čtyřiadvaceti hodin po skončení akce a podobný formulář vyplňuje i tým. Loni odpovědělo dvanáct tisíc fanoušků. „Trvá mi dva týdny se tím prokousat. Zavařil jsem na tom dokonce i pár AI modelů,“ přiznal Motyčka. Do konce srpna pak mívá další ročník jasné organizační i programové obrysy.
Nejde o formální sběr pochval. Po problémech s pitnou vodou v kempu vznikl systém, který čistí vodu ze Správčického rybníka. Městský vodovod by nápor dočasného okresního města nezvládl. Letošní déšť zase prověřil areál pro mokrou variantu a přinesl seznam toho, co je potřeba dokončit.
Nejtvrdší lekce přišla už v roce 2012, kdy areál rozmetala bouře. „Tehdy jsme procitli z toho, že naše přípravy na krizové varianty nebyly dostatečné,“ vzpomínal Thomes. Od té doby festival zásadně posílil bezpečnost. Dnešní velín nepřetržitě vyhodnocuje obraz z areálu, příjezdové trasy i vývoj počasí. Profesionalizace ale podle hostů nesmí vytlačit původní nadšenecký základ.
Co brání tomu, aby se velký festival změnil v dokonale efektivní, ale zaměnitelný podnik? Olda Bajer pojmenoval měřítko úspěchu jednoduše: „Ultimativní stránkou festivalu je atmosféra před pódiem. To je úplně nejvyšší měna úspěšného festivalu.“ Ve chvíli, kdy publikum dá energii kapele a kapela ji začne vracet, vznikne něco, co se nedá nahradit obchodním plánem ani sadou ukazatelů.
Proto pořadatelé mluví o fanoušcích, nikoli o zákaznících. Festival se snaží dívat na detaily jejich očima, i když by levnější řešení bylo pro produkci pohodlnější. Motyčka řekl, že společné nadšení funguje v týmu jako gravitační centrum: v základu se lidé shodnou a ladí až zbylých dvacet procent. Publikum vyzval, aby dalo vědět, kdyby z festivalu začala mizet duše, kterou pořadatelé a návštěvníci tvoří společně.
Velká jména se neshánějí jedním telefonátem. Důvěra agentů i kapel vzniká roky: interpret musí vědět, že dostane profesionální péči a že jeho tým nebude řešit chaos v zákulisí. Když se Thomes po koncertě Green Day ptal agentky, zda vše dopadlo dobře, odpověděla mu: „Nikdo mi nevolal, takže to bylo skvělý.“ V tomto světě může být právě ticho největší pochvalou. Postavení festivalu dokládá věta významného agenta z Londýna. Jedna z kapel mu prý zadala: „Domluv nám Rock im Park, Rock am Ring, Download a Rock for People. A zbytek nějak uděláme.“ Pro akci, která začínala na atletickém stadionu v Českém Brodě, je zařazení mezi evropské kotvy turné mimořádným oceněním.
Důvěra ale nesmí vést k opatrnosti. Vedle jistot je třeba nabídnout jména, která mohou do role headlinera teprve dorůst. Letošní sázkou byla Halsey, jejíž show pořadatele přesvědčila na Readingu a Leedsu. „Kdybychom chodili jen v tutovkách, budeme mít deset nebo dvacet let pořád stejná jména,“ zaznělo. Stárnoucí hvězdy koncertují méně a zdražují, festival proto musí hledat novou generaci a věřit vlastnímu názoru.
Stejná logika platí na menších scénách. Rock for People byl pro britské Catfish and the Bottlemen v roce 2013 prvním evropským festivalem. Thomes je předtím viděl v brightonském klubu pro zhruba padesát lidí a druhý den napsal agentovi. Jiné kapely pořadatelé objevili ve sněhové vánici mimo oficiální showcase v nizozemském Groningenu. Někdy se zkrátka booking skládá ze „dvou piv a jedné kapely“.
U české scény dává festival přednost novým projektům, protože zavedené kapely mají dost jiných příležitostí. „Radši tu budeme mít deset začínajících kapel než jednu velkou,“ řekl Motyčka. Kluby ubývají a první vystoupení před velkým publikem může být rozhodující. Propojení hvězd, riskantních tipů a drobných objevů udržuje Rock for People živý — i když se z dobrodružství stala celoroční práce stovek lidí.
Příště na Headliner Půdě
Dvanácté pokračování Headliner Půdy se uskuteční 21. září na půdě Malostranské besedy. Téma zní: Uživit se hudbou. Pozvání přijali spoluzakladatel Rock for People a dlouholetý manažer kapel Petr Fořt, spoluzakladatel Mighty Sounds, klubový promotér a člen Frankie and the Deadbeats Jakub Siňor a hudebnice Nikola Mucha. Přijďte si poslechnout zkušenosti lidí, kteří se živí hudbou z několika různých stran.
Projekt Headliner Půda vzniká díky podpoře Ministerstva kultury, OSA – Ochranného svazu autorského a městské části Praha 1.