Kdyby mně před rokem někdo řekl, co nás čeká, nejspíš bych se nad tím pousmál. Celkem jistě bych tomu nevěnoval větší pozornost a dál žil v zaběhnutých kolejích a všedních starostech, které se tehdy zdály být velkými.
Můj život se od dětství točí okolo hudby a kultury obecně. Už na počátku jsem se rozhodl svoji energii nasměrovat touto cestou. Myslím, že jsem se rozhodl správně. Bohužel až do této chvíle jsem nevěřil nebo spíše nechtěl věřit, jaká je realita vnímání kultury a umění velké části našeho národa, ale především politiků, kteří se snaží víc a víc řídit naše životy.
Říká se, že ryba smrdí od hlavy, a to se teď jasně potvrzuje. Provozuji třináctým rokem hudební klub Metro v Brně, který realizuje přes 200 koncertů českých a zahraničních kapel ročně. Hrají u nás často světové hvězdy ověnčené cenami Grammy. Tým lidí, kteří zajišťují provoz a organizaci, jsme budovali dlouhé roky. Produkční, zvukaři, technici, barmani – prostě lidé, bez kterých by nebylo možné klub provozovat, se ocitli s námi majiteli v situaci, proti které už se nedá bojovat.
Hudební kluby stát uzavřel jako první hned na začátku března a opatření uvolnil jako poslední 1. července.
Byly tedy uzavřeny čtyři měsíce. Otevřít jsme mohli až v létě o prázdninách. Každý člověk, který přemýšlí, musí minimálně tušit, že v létě má většina hudebních klubů zavřeno nebo pouze přežívá a čeká na další sezonu, jež startuje v říjnu.
Prázdné nebo poloprázdné kluby čelily obrovské mediální masáži a lynči epidemiologů a populistických politiků.
Vytvořil se obraz, že jsou hlavní příčinou nákazy a tím byla odvedena pozornost od neschopnosti vlády řešit skutečný problém. Vypadá to, že za všechno můžeme my, provozovatelé čtyři měsíce zavřených a dva měsíce poloprázdných klubů. Snažíme se přežít. Splácíme vzniklé dluhy. Chceme udržet svoje zaměstnance a uživit jejich rodiny, ale tento boj s populismem se nedá vyhrát.
Co to pro nás konkrétně znamená?
Od března do června jsme se snažili přežít a udržet svoje zaměstnance. Teď se ukazuje, že naprosto zbytečně, i když jsme byli ujišťováni, že žádná další plošná opatření nebudou. Chytrá karanténa se ukázala pouze jako marketingový tah vlády, a proto jsme tam, kde jsme byli v březnu.
Dotační program Covid kultura, ve kterém bylo 900 milionů, byl nastaven tak, že na něho málokdo dosáhl. Nechci naznačovat, že to byl záměr, ale vypadá to tak.
Dokazuje to i fakt, že bylo vyčerpáno pouze cca 120 milionů.
Dokážu pochopit, že se dělají opatření, ale když řeknu A, musím říct i B, což se nestalo.
V podstatě na rok nám stát zavřel provozy nebo to udělal tak, že pravidla jejich provozování postrádají ekonomický smysl, proto jsme teď museli propustit zaměstnance a zavřít.
Kromě 50 % zaplacených nájmů za čtyři měsíce jsme se od státu nedočkali žádné další pomoci. Například v Německu řekla vláda, že zavírá kluby do konce roku a možná do jara, ale ihned provozovatelům zaslala náhrady ve výši desítek tisíc eur na sanaci vzniklých problémů. V Dánsku vrátili provozovatelům odvedené DPH z předchozího roku, což považuji za velmi dobré a spravedlivé řešení. U nás se o pomoci už ani nemluví. Ocitli jsme se ve ztrátě několika milionů a naše budoucnost je nejistá. Dalo by se říct, že nám zvoní umíráček.
Problém spatřuji v tom, že političtí představitelé a úředníci naši problematiku neznají a nic o ní neví. Snaha dozvědět se víc je z jejich strany dost vlažná nebo spíše žádná. Tak jsme vás zavřeli. Chcípněte. Stejně jste všichni zloději. Takhle jsme prezentováni a vládní garnitura sbírá svoje body k volbám.
Co na tom, že se u nás v klubu nevytrasoval ani jeden případ. To už nikoho nezajímá.
Co na tom, že se u nás v klubu nevytrasoval ani jeden případ. To už nikoho nezajímá
Řešení to má. Spolupráce a individuální přístup k sektoru, který byl uzavřen. Okamžité kompenzace, abychom dokázali přežít. Vše, co se do nás naleje, se státu, pokud přežijeme, vrátí do roka zpět a pak zase vydělá.
Hudební kluby jsou zásadní platformou pro nezávislou kulturu a na to se bohužel zapomnělo nebo spíše to naše elity nejsou schopny vůbec pochopit. Přístup a rychlost, s jakou reaguje vláda na vydané zákazy a nařízení, je tragický a značí jasné nepochopení dopadů svých zbrklých a neuvážených rozhodnutí.
Kromě klubu organizuji mezinárodní jazzový festival Groove Brno, v rámci kterého jsme vše dvakrát překládali a momentálně rušíme všechny zahraniční koncerty. U českých interpretů a projektů vlastně nevíme, jestli se vůbec budou moci konat. Vzhledem k situaci a brutální mediální masáži je prodej vstupenek na nule, takže situace je stejně kritická.
Aby toho nebylo málo, jsem producentem a bandleaderem brněnského big bandu B-Side Band. Pořadatelé nám zrušili přes 20 koncertů a další poptávky už neexistují. Fungování velké prestižní kapely je ohroženo stejně jako vše jiné, na čem se podílíme.
Na všem, co děláme, jsme v obratu ve ztrátě několika desítek milionů, což pro nás může znamenat velmi pravděpodobně konec, pokud se Babišova vláda neprobere a nezačne vzniklou situaci okamžitě a reálně řešit. Dodám jen, že ze všech našich projektů odvádíme na daních několik milionů ročně a živíme zhruba sto lidí.
Ze všech našich projektů odvádíme na daních několik milionů ročně a živíme zhruba 100 lidí
Jsem připraven být nápomocen a na základě svých dlouholetých zkušeností v nezávislém sektoru přispět k řešení, ale přestože jsem byl za rok 2018 zvolen Českou managerskou asociací vítězem kategorie Nezisková sféra – kultura, nikdo mě neoslovil. Zdůrazňuji tedy, že nechci jen naříkat, a pokud bude ze strany našich činitelů zájem, jsem připraven obratem svůj čas a nabyté zkušenosti nabídnout k pomoci řešení problémů české nezávislé scény. Ale mám spíš pocit, že o reálné zkušenosti není zájem.
Přeji nám všem, abychom vydrželi. A do poslední chvíle bojovali za vše, co milujeme a co je naším posláním. Přátelé, nevzdávejme to. Doufám, že teď už si virus řekne, že opatření už je dost, a odejde.
V opačném případě to tu máme každé jaro a podzim a můžeme se jít pást.