Woodstock se zrodil nenápadně: Jednoho dne oslovili promotér Michael Lang a hudební producent Artie Kornfield dvojici investorů s nápadem vybudovat hudební studio v městečku Woodstock. Když odpovídali na inzerát, který zněl „Mladí s neomezeným kapitálem hledají zákonné a zajímavé investiční možnosti a nápady pro nové podnikání,“ netušili, kam až je onen neomezený kapitál a nové kontakty zavedou. Původně totiž chtěli jen, okouzleni ideály hippies, umožnit hudebníkům nahrávat i mimo tradiční místa jako byla New York, Detroit, Nashville či Kalifornie.
Když se ukázalo, že možnosti Joela Rosenmana a Johna Robertse dokáží nastartovat i ambicióznější projekt než hudební studio, začala se živelně rodit legenda – festival Woodstock. Program se poté, co se podařilo domluvit kapelu Creedence Clearwater Revival, začal formovat ještě dřív, než bylo jasné, kde se akce uskuteční. I když pořadatelé, kteří ještě než byla potvrzená finální lokace, prodali téměř dvě stě tisíc vstupenek, lhali o očekávaném množství návštěvníků, odmítala je jedna obec za druhou. Šeptanda o festivalu, který se odevšad snaží vystrnadit, jen zvyšovala zájem. Až měsíc před začátkem akce bylo jasné, kam všichni míří, na pozemky mlékařské farmy v Bethelu, které organizátorům nabídl Max Yasgur majitel Hog Farm.
Měsíc před festivalem začal pořádný cvrkot – na zelené louce bylo třeba vybudovat infrastrukturu a zázemí. „Pamatuji si, jak jsem se zoufale snažil nechat zavést do festivalové zóny uprostřed ničeho telefon,“ vzpomínal na dobu před festivalem Michael Lang v knize Woodstock '69, který se často vydával za zaměstnance Hog Farm, aby se vyhnul zatknutím policií, jež pravidelně na místo přijížděla kontrolovat povolení, která organizátoři v mnoha případech neměli. Lang s Kornfieldem s úřady komunikovali po telefonu a odmítali nabízenou pomoc státu New York s tím, že mají vše pod kontrolou.
Aby si neudělali ostudu v branži, rozhodli se organizátoři při hektických přípravách soustředit na budování technického zázemí. Zatímco světla, zvuk a scéna dostaly patřičnou péči, na dokončení oplocení areálu už nebyl dostatek času. A tak se stalo, že v den D na místo nakráčelo do areálu kromě držitelů vstupenek odhadem dvě stě tisíc dalších návštěvníků. Říká se, že na Woodstock nakonec dorazilo půl milionu lidí. Reálnější odhad je 400 000, i tak jde ale o číslo, které z festivalu udělalo fenomén tehdejší společnosti. Víc o jeho průběhu a dědictví si přečtete v textech, které Jarda Konáš připravil před třemi lety u příležitosti padesátého výročí Woodstocku. Zde si můžete přečíst o přípravách festivalu a tady o jeho dědictví. Jaká hudba tehdy zazněla, si přečtěte v tomto článku.