Ten příběh jsem už popisoval několikrát, nechci se chlubit, že jsem Joshe objevil sám, ale ozval se on mně. A jelikož mám rád zdravé sebevědomí a určitou dávku drzosti, poslechl jsem si jeho tvorbu, která mě okamžitě zaujala. Joshe jsem pozval na Headliner Ponton, kde s kapelou ukázal, že rozhodně patří mezi velké talenty! Nedávno jsem ho šel zkontrolovat do jednoho pražského klubu, jestli na sobě pořád pracuje, a věřte tomu nebo ne, pracuje. S kapelou dokonce vystřelili cover od Fontaines D.C. Po koncertě se mi svěřil, že bude vydávat nový singl, a to se zpěvačkou Kayou, která v minulosti také na našem Headliner Pontonu vystoupila – a když se nám to všechno takhle sešlo, museli jsme si o tom popovídat.
Jak vznikl nápad udělat společnou písničku zrovna s Kayou?
Joshua Curran: Jsme skvělí přátelé a v posledním roce jsme spolu strávili hodně času. Vlastně nám na tom přišlo asi nejvíc přirozené, že jsme na nic netlačili. Nebyl to projekt typu, kdy si lidé napíšou, že spolu chtějí udělat tracky. Občas jsme se jen tak potkali a jamovali. Vznikaly nápady, ale nikdy nás nenapadlo ty věci vydat. Asi měsíc před releasem mého alba Anyway jsem ho celé pouštěl Kaye. Zaujala ji skladba Chaos a vtipkovala, jestli jí nechci tu písničku dát. Měl jsem zrovna další den session u Ronyho Janečka na nějaké dodělávky, tak jsem ji pozval, ať přijde a přenahraje moji sloku. Přišla a když začala zpívat, tak se na mě Rony otočil a měl husí kůži. Všichni jsme si tuhle verzi písničky zamilovali. Původně měla vyjít měsíc po albu, ale s Kayou jsme jeli na trip do Amsterdamu, kde jsme ve dvě ráno napsali Mothers Eyes, a řekli si, že to skloubíme a vydáme double-single.
Proč zrovna téma „matčiných očí“?
Kaya: Song Mothers Eyes je o té zvláštní zkušenosti, kdy v sobě začnete poznávat věci, které jste celý život viděli u svých rodičů. A o uvědomění, že si od nich nepřebíráme jen jejich lásku a hodnoty, ale často od nich nevědomky okoukáváme i jejich strachy, nejistoty, vzorce chování a věci, které sami nikdy nedokázali pojmenovat a o kterých se nemluvilo. Je v tom takový pocit bezmoci z představy, že některé z těchto věcí si neseme dál, i když jsme si je sami nevybrali. A pak jsou tu momenty, kdy to všechno praskne. Kdy se věci, o kterých se roky mlčelo, najednou dostanou ven a všechno, co bylo schované, je najednou strašně zranitelné a upřímné jako otevřená rána.
Joshi, říkáš, že jste písničku napsali ve dvě ráno v Amsterodamu – je za tím nějaký příběh?
Joshua Curran: Byli jsme v Amsterdamu na songwriting campu, kde se každý den pracovalo s producenty a lidmi z celého světa. Měli jsme jednoho dne volno a šli si povídat na pokoj. Chytli jsme ve dvě ráno nějakou kreativní slinu a napsali první verzi songu.
Zněl vlastně docela dost jinak, než jeho finální forma. Ale ten nápad se nám extrémně líbil, tak jsme na něm pomalu pracovali. Za měsíc jsme vyrazili za producentem Tobim Verheijem do Berlína na dva dny, kde jsme celý song nahráli. Jak už jsem říkal, jsme především skvělí kamarádi, takže spolupráce byla dost zábavná. S celým projektem máme dost zážitků z cestování, například ze spontánní návštěvy koncertu Tame Impala v Berlíně nebo ze společně stráveného týdne v Amsterdamu a Irsku. S Kayou jsme vlastně během půl roku nahráli víc společných písní, ale Mothers Eyes nám přišla jako správná volba. S projektem jsme nikam nespěchali, chtěli jsme mu dát život a jsme rádi, že konečně vychází.
K písni vydáváte i videoklip, kde jste ho natáčeli?
Joshua Curran: Klip jsme točili na Howth Cliffs, asi hodinu od Dublinu. Když jsme v Amsterdamu nahrávali první demo, říkali jsme si, že to zní extrémně „dublinsky“ a že to má takový vibe irské přírody. Řekli jsme si proto, že jestli k tomu někdy budeme točit klip, musíme vyrazit do Irska. A nakonec se to fakt stalo, což jsem upřímně vůbec nečekal, ale jsme rádi.
Letěli jsme tam na konci června a zrovna když jsme jeli vlakem z Dublinu do Howthu, zjistili jsme, že má být nejteplejší den roku. Já jsem přitom měl na sobě koženou bundu, protože podle předpovědi mělo pršet. Natáčení navíc nebylo jen o klipu, ale taky o docela velkém hikování. S kytarou na zádech, v teniskách, džínách a s veškerou technikou to nebylo úplně jednoduché. Když jsme pak konečně došli k silnici, neměli jsme už ani vodu, ani jídlo, tak jsme začali stopovat. Nakonec nás vzal jeden hodný pán z Corku a hodil nás na vlak. Takže to bylo zároveň docela vtipné, ale i pořádně náročné. Každopádně to za to stálo.
Mothers Eye vychází jako dvojsingl s písní Chaos, ale co chystáš dál?
Joshua Curran: Já to pořád beru jako součást „éry“ Anyway. Jednak proto, že Chaos je na něm vlastně ve své originální podobě a zároveň Mothers Eyes má pořád docela podobný zvuk a feel. Vzniklo to navíc ještě v době, kdy Anyway ani nebylo venku, takže to mám celé dost spojené se stejným obdobím. Za mě je to takový mini deluxe nebo spíš bridge projekt mezi mým posledním albem a tím, co přijde dál.
Každopádně o dalším albu zatím vůbec nepřemýšlím. Chci, aby to přišlo samo a aby to mělo nějaký koncept, stejně jako ho mělo Anyway. Navíc to je teprve pár měsíců od vydání a jsem na to album čím dál víc pyšný. Chtěl bych z něj vytěžit co nejvíc.
Co se týče budoucích projektů, mám v hlavě momentálně něco úplně jiného a jsem zvědavý, jestli to vyjde. Teď se na čtyři měsíce stěhuju do Francie kvůli studiím. Právě tam bych na tom chtěl začít pracovat. Nebudu zatím nic prozrazovat, ale pokud to půjde směrem, kterým to momentálně zamýšlím, myslím, že by z toho mohlo vzniknout něco fakt cool – něco, co jsem podle mě ještě v Česku neviděl.
To zní slibně. Co chystáš do konce roku?
Joshua Curran: Přes léto jsem strávil ve studiu asi víc času než kdy dřív. Mám teď v šuplíku strašně moc super věcí. Těším se, až je začnu postupně vydávat. Jak už jsem zmiňoval, album teď momentálně v hlavě nemám, ale určitě bych chtěl vydat pár singlů. Myslím, že se do konce roku ještě dva singly pohodlně vejdou. Momentálně mám ale největší radost právě z projektu s Kayou. Je to poprvé, co vydávám píseň s někým dalším. Upřímně jsem si na to nemohl vybrat nikoho lepšího.