Obrázek k článku Imagine Dragons stvořili kandidáta na nejhorší desku roku
| Daniel Mohr | Foto: Eric Ray Davidson

Imagine Dragons stvořili kandidáta na nejhorší desku roku

Pátého studiového alba Imagine Dragons se ujal světoznámý producent Rick Rubin a Joel Little a vše nasvědčovalo tomu, že by tahle deska s takovými jmény v zádech měla dopadnout dobře. Ale zdání někdy šeredně klame.

Varování: Po pozorném doposlouchání celého alba Mercury Act 1 se nabízí pouze dvě možnosti. První, sednout do auta a napálit to ve stovce do zdi. Druhá, vypsat se z toho. Jelikož vznikla tahle recenze, tak u mne vyhrála možnost číslo dva.

"Ta snaha zalíbit se všem je v případě Imagine Dragons k zblití"

Deska by se dala shrnout asi násaledovně: vezmete Linkin Park, Eda Sheerana, Muse, My Chemical Romance, možná Radiohead, OneRepublic, Taylor Swift a Prince, strčíte je do kapsy u kalhot a vyperete je na šedesát. Co vám z toho vznikne? Multižánrový paskvil s texty jako od Krajča (promiň Richarde, mám tě rád).

Ta snaha zalíbit se všem je v případě Imagine Dragons k zblití a vážně nechápu, proč má kapela, které má velikou fanouškovskou základnu a vyděláno na zajištění ještě šesti generací malých dráčků tohle zapotřebí.

Deska přitom začíná docela dobře, úvodní skladbou My Life. Ta sice připomíná potomka Muse a My Chemical Romance, který ale tak trochu šilhá a duševně na tom taky není moc dobře, ale pokud by deska pokračovala v takovém trendu, tak by si zasloužila chválit. Jenže místo toho přijde Lonely jak od OneRepublic a sen o docela dobrém albu je fuč. Dalším a posledním světlým momentem nahrávky je následující  skladba Wrecked, která trošku připomíná formu, kterou kapela mívala ze začátku kariéry.

Dál už je prostě všechno špatně.

Na albu Imagine Dragons odehrají tři absolutní hudební tragédie. První se jmenuje Giants, zde můžeme poprvé v historii slyšet reggae – nu-metal. Bože, proč??? Další je píseň Monday. U té stačí zmínit jen text: „Jsi moje pondělí, ten nejlepší den v týdnu-uu-uuu“. No vážně, kluci, co to je za drogy? A pak je tu Cutthroat, kde se objevují pasáže, ze kterých se člověku regulérně zvedá žaludek. A je je fakt prima, když po ní následuje skladba, která pojednává o tom, jak si krasný den a nekazit toxickými lidmi. To už je vážně na návštěvu psychiatra.

Do toho všeho chaosu a zmaru někdy (asi na třetině desky) Reynoldsův hlas zajede do takové polohy, kdy to už opravdu bolí a člověk mu má chuť říct: "Tak to ses asi úplně posral, ne?

Závěrem bych chtěl jen dodat následující: NE! UŽ! PROSÍM! NIKDY!

(…)

Už mi je líp, díky.

PS: Omluva pro Richarda, protože: „Your heart is frozen over, I'm a four-leaf clover“, to by hanba nedovolila napsat ani jemu.

 

 

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.