Na svůj nástup nechali Gufrau zaplněné Roxy čekat snad dvacet minut. Když ale tento rapový boyband konečně spustil, bylo to opravdu originální. Nad pódiem se zatáhla opona a za ní stáli čtyři lidé v kapucích. Pohrávali si s naší zvědavostí, zatímco na dechový nástroj zněla Óda na radost. Celé to připomínalo intro nějakého studiového filmu.
Po několika minutách dechovka dozněla a plátno se pomalu vyhrnulo… Publikum už začínalo šílet, ale to velmi rychle přestalo, když se ukázalo, že Gufrau na pódiu vůbec nejsou! Všichni se divili, kam kluci zmizeli, zatímco začala hrát Černá páska. Efekt sice zhatily technické potíže, ale přestože se musela přehrát dvakrát, když se kapela zjevila nečekaně na balkóně, byla atmosféra absolutně na stropu, dokonce jsem už ani neslyšel vlastní hlas.
Foto: Pavla Lindová
Hned poté se Gufrau přesunuli na pódium. Červené podsvícení při Dvě bundy znamenalo začátek chaosu, který se táhl po celý večer. Jejich zpěv se proměnil v řev. Netrvalo ani dvě písničky a začal jsem mít pochybnosti, jestli je takové tempo udržitelné. Při Nemám čas také nejspíš H4GO „ve svém bytě na Krymské“ zapomněl hlas, který už zněl, jako by pomalu vypovídal službu. Tempo se ovšem lehce zpomalilo s trackem V posteli, kdy kluci ani nemuseli zpívat refrén, o ten se postaral dav.
Krátce poté přišel čas na první hosty: rapové duo Pastavbacku. Na pódium nastoupili velmi dynamicky a při songu Bulgaria všichni divoce tancovali, pod pódiem, na balkóně i na samotném pódiu. To všechno ale byla jen předehra k Noční Praze. Během písně, jejíž beat je remixem sovětské válečné písně Kaťuša, způsobila v Roxy podobný chaos, jaký panoval na skutečném bitevním poli.
Foto: Pavla Lindová
Dalším skvělým momentem bylo přivítání dalšího hosta, Lajfra. Gufrau mu společně s celou Roxy zazpívali „Hodně štěstí zdraví“, protože měl zrovna narozeniny. K přání dostal dokonce i kus dortu. Po dlouhém děkování se Lajfr s Gufrau vrhli na první ze tří společných písní večera, romantické Víno. Zamilovanou atmosféru podtrhlo groteskní nahánění po pódiu během vystoupení, jako když se kluk snaží ulovit holku svých snů.
Poté přišel na řadu hit z TikToku NOBOYFRIENDZONE. Tematicky to byla otočka o 180°: z beznadějné romantiky do uvolněné „macho“ atmosféry, která pokračovala i s Ona ví.
Netrvalo dlouho a na pódiu se objevil i Mat213. Na úvod, místo rapového hitu, zazpíval pomalejší popovou skladbu Potrvá, která odstartovala pomalý závěr večera. Klidná atmosféra však dlouho nevydržela. S Bydlim u rodičů, ve které si GUFRAU dělají srandu i sami ze sebe, se energie rychle vrátila. Zatím jsem neviděl interpreta, který by se chlubil tím, že bydlí u rodičů, už vůbec ne na rapové scéně, kde se většina snaží působit jako tvrďáci!
Mat213 následně převzal otěže a doslova si ukradl show pro sebe. Společně s Františkem Prachařem zahráli svůj společný hit NEPO, což se s lyrics "Povolání syn, huh, všechno zadara” k onomu bydlim u rodičů“ dokonale hodilo.
Poté se show opět vrátila do režie Gufrau, tentokrát se songem Shy Lie Lie. Při této písni jsme byli svědky asi nejroztomilejšího momentu večera, malí bratři H4GA přišli na pódium a refrénem prozradili, jaká píseň bude následovat. Po večeru plném zběsilého poskakování a řvaní to byla pro Gufrau příjemná pauza. Malí kluci navíc na pódiu zůstali a pořádně to tam roztancovali.
A to už byl čas na očekávaný křest alba BOYBAND. Odpočítávání proběhlo, jak se patří, a celé to zakončil hod pokřtěného alba do publika. Po odchodu kluků ale publikum zdaleka nemělo dost. Začalo skandování „Ještě jednu!“ a samozřejmě se dočkalo. Přídavkem byl největší hit večera Navždycky blázen, se kterým přišel vypomoct Rohony. Byla škoda, že už to končí, ale zároveň to přišlo v tu správnou chvíli, kdy byla atmosféra na vrcholu.
Foto: Čestmír Jíra
Verdikt: 80 %
Atmosféra byla po celou dobu perfektní, z kluků vyzařovala dobrá energie a dokázali působit klidně a uvolněně i ve chvílích, kdy fanoušci dováděli tak, až mi zalehaly uši. Přestože téměř polovinu koncertu měli GUFRAU po svém boku nějakého hosta, kupodivu mi to tolik nevadilo. Dokázali to utáhnout i správně překvapit, krásným příkladem je hned začátek, který i přes technické potíže vyšel skvěle a splnil svůj účel. Osobně se těším, co náš český rapový One Direction předvede příště.
Foto: Čestmír Jíra