Pražští Acid Row se s tím na úvod nemazali. Jejich kombinace stoneru a sabbatovských hlubokých riffů publikum od začátku setu masírovalo jako splašený masážní pás a není divu, že se do kotle nikdo moc netlačil – bylo to tam o uši. Možná to byla trochu zvláštní volba, vzít je jako předkapelu na country křest, ale ukázalo se, že Acid Row umí lidi probrat, nebo spíš vykopat ze sedaček a natáhnout do sálu. A ještě jim to hrálo tak, že jít na pódium po nich vlastně není úplně vděčná role…
Když se na scéně objevili Frankie & The Deadbeats, působili netypicky. Country v roce 2023, kdo je na to zvědavý? Navíc z jejich polohy nešlo úplně rozklíčovat, jestli je brát vážně nebo jako jakousi zábavnou hru na žánrový oddych uprostřed klubové scény. Jako parodii, řekněme to přímo.
Jasno se v tom snažil v říjnovém Headlineru udělat kolega Tonda Kocábek v recenzi na novou desku The Possibility That Love Is Not Enough, a definitivně to rozčísl právě pražský křest. Frankie & The Deadbeats to s country myslí vážně, a to tak, že dokážou hudební stránku dotáhnout do puntíku. A ještě hrají tu starou dobrou dřevní country, což v Česku odkojeném Fešáky nebo Brontosaury, jejichž country byla přeci jen oproti kolébce žánru USA trochu přičesaná, jako když najdeš.
Na druhou stranu, zatímco zvukově v tom měl divák jasno, na pódiu Frankie & The Deadbeats pořád působí trochu rozpačitě. Mají všechno promyšlené, od kostýmů po projekci, ale jakmile spustí, nevypadají jako country kapela. Vypadají jako skeč ze Saturday Night Live, kde banda herců paroduje country kapelu. A když se k tomu přičte ještě špatný zvuk, kdy přes často nahuhlaný zpěv nešlo místy slyšet jinak výtečně hrající kapelu, bylo jasné, že Frankie & The Deadbeats i jejich křest mají jisté rezervy.
Buďme ale i tak rádi, že na scéně máme někoho, kdo je ochotný tu country káru táhnout dál. Pokud to kapela dostane navíc mezi další lidi a do klubů, tím lépe. Frankie i ten žánr si to zaslouží.