Role předskokana připadla pražské partě Mutanti hledaj východisko. S Tata Bojs je pojí přátelské vazby, přesto zůstává otázkou, zda právě oni byli ideální volbou pro rozehřátí natěšeného sálu. Jejich alternativně-rapový set, tentokrát obohacený o živé bicí, bohužel srazil dolů nevyvážený a místy až nepřehledný zvuk. Naštěstí šlo o jedinou kaňku na jinak fantastickém večeru.
Krátce po deváté večer odstartovali Tata Bojs svůj set novinkou Třetí osoba – energickou kytarovkou plnou typických slovních obratů, kvůli nimž si kapelu fanoušci drží už tři dekády v srdci. Následovala Holka z plakátu z alba Jedna nula a vzápětí další čerstvý kousek Bůh má problém. Už úvod jasně naznačil dramaturgii večera. Podstatnou část setlistu pochopitelně tvořila novinka – zaznělo z ní hned sedm skladeb, které kapela potřebovala dostat pod kůži publiku v živém provedení. Nezapomnělo se ale ani na předchozí desku. Je zřejmé, že si jí Tata Bojs velmi považují – a písně jako Zvony nebo 220 Travoltů se očividně zabydlely v koncertním repertoáru natrvalo.
Jedním z unikátních momentů večera byla chvíle, kdy si frontman Milan Cais doslova oblékl kostým obrazu Mona Lisa a s tímto vizuálním vtípkem nemohl zaznít jiný song než Sonda. Typický tatabojsovský humor, nadsázka i hravost tak dostaly velmi konkrétní podobu.
Vizuální stránka ostatně hrála zásadní roli po celý večer. Zadní část pódia pokrývala velká projekční plocha s precizně zpracovanými animacemi a vizuály, které koncertu dodávaly téměř filmový rozměr. Spolu s naprosto fantastickým, čitelným a dynamickým zvukem šlo o audiovizuální zážitek, jaký si křest velké desky zaslouží. Album bylo minimalisticky pokřtěno jen pod dopady paprsků světel.
Z méně frekventovaných skladeb potěšila výtečná Usínací i Světová, do níž jako host naskočil Vladimir 518. Na jednu skladbu se pak na pódium vrátili i Mutanti hledaj východisko, aby společně s Tata Bojs zahráli Kolem šlehaj plameny.
Když Milan Cais oznámil, že se blíží závěr večera, přišlo mi to předčasné. Pohled na hodinky ale ukázal, že se hraje už kolem sta minut! Čas byl ten večer podivuhodně relativní a utekl rychlostí, která odpovídá jen opravdu výjimečným koncertům.
„Je to těžká doba, ale my se v ní snažíme hledat hezká okýnka. A tohle je jedno z nejlepších okýnek za poslední dobu,“ uvedl Cais přídavky. Následovala legendární Filmařská, kterou z velké části odzpíval sbor v zaplněném sále, poté Papírovka a taneční disco tečka v podobě Růžové armády. Když už se publikum pomalu chystalo k odchodu, kapela se ovšem ještě jednou vrátila. V doprovodu staré lampy zaznělo intimní V původním snění z nové desky – tichá tečka za velkým večerem. A tentokrát už skutečně poslední.
A protože by to nebyli Tata Bojs, kdyby i samotný závěr neměl něco navíc, přišlo hned na místě potvrzení tradice: do roka a do dne znovu tady. Z koncertu se tak pomalu stává krásný rituál, který má všechny předpoklady vydržet. A pokud si ho kapela i publikum udrží v takové formě, bude to tradice, kterou se sakra vyplatí dodržovat.
Verdikt: 90%
