NAŽIVO: Upíři Depp, Cooper a Perry vylezli z rakví a uctili mrtvé rockové hvězdy

Naposledy v Brně Vampýrům předskakovaly Wanastovi Vjecy, na koncertu v Praze si tuhle roli Robert Kodym zopakoval rovnou s Lucií, v nové sestavě s Viktorem Dykem. Kodym klasicky vystřídal několik atraktivních kytar, především se blýsknul podepsaným signature modelem od Joea Perryho. Kapela během krátkého setu přehrála průlet největšími hity Lucie včetně Kollerovy Chci zas v tobě spát a pak už přenechala pódium hlavním hvězdám. Těm se z jejich upírských rakví nějak nechtělo ven a dorazili s bezmála půlhodinovým zpožděním, následovala ale plnokrevná, nezkrácená show, která na tuto menší nepříjemnost rychle dala zapomenout.

Celým koncertem se prolínalo několik leitmotivů – pocta rockovým hrdinům minulých dekád, makabrózní hororová estetika a nadhled. Na projekcích, ale i ve věnováních mezi písněmi se objevila jména mnoha zesnulých rockových hvězd, ke kterým přibylo i několik nových z posledních let. Za všechny třeba samotný Princ temnot Ozzy Osbourne nebo kytarista Jeff Beck, s nímž Johnny Depp krátce před Beckovou smrtí nahrál desku a se společným koncertem zavítal i do Prahy. Becka uctil Perry coverem písně Beck’s Bolero, Depp zase zazpíval dva z coverů z jejich společného alba – Venus in Furs od Velvet Underground a The Death and Resurrection Show od Killing Joke. Zejména přitvrzená verze Venus in Furs fungovala úžasně. 

Smrt figurovala i v rozverném coveru People Who Died a stejně tak v upíří vlastní skladbě My Dead Drunk Friends, kde se odkazují k původu názvu kapely i všem těm kolegům pijákům, kteří už na nohou nestojí. Motiv mrtvých rockových hvězd se pak snadno přelévá i do hororové estetiky, jež je vlastní zejména Cooperovi. Upíry i jinými nemrtvými se to jen hemžilo v mnoha z animovaných projekcí, mrtví se přímo budili ve skladbě Raise the Dead a nad celým pódiem se v polovině koncertu rozevřela obří upíří čelist. A zároveň to nikdo nebral smrtelně vážně. Do dlouhých nafouknutých špičáků každou chvíli nenápadně šťouchali Depp i na druhém konci Henriksen, osmasedmdesátiletý Cooper zase u vlastní písně I’m Eighteen vyměnil šviháckou vycházkovou hůl za francouzskou berli, u coveru Walk This Way ve videokoláži figurovaly i úryvky z montypythonovského skeče Ministerstvo švihlé chůze. A písničku Highway to Hell, mimochodem výborně zazpívanou Henriksenem, zakončil Cooper hudebním vtípkem se Stairway to Heaven. 

Celkově Hollywood Vampires nejsou jen projekt na efekt, ale jsou skutečně funkční kapelou. Alice Cooper se na svůj věk na pódiu pohybuje i zpívá neuvěřitelně. Jistě, vypadá u toho jako kdyby ho právě vyhrabali z hrobu, ale tak Alice Cooper má vypadat. Perry samozřejmě hrál famózně a dělal čest kytarovým partům mnoha zesnulých velikánů. Johnny Depp se nijak nedral dopředu, ale ani si nehrál na nějaké stydlivé schovávání. Prostě byl za standardního člena kapely, který logicky nechává víc prostoru frontmanovi (Cooper) a hvězdnému sólovému kytaristovi (Perry) a sám si zkrátka solidně odehraje a odzpívá to, co má. A konečně Henriksen, ač nejméně slavný z hlavní čtveřice, zářil přinejmenším stejně jako Depp. Pochvalu si rozhodně zaslouží i perfektně šlapající doprovodná kapela. Tahle pocta rockové historii i jejím zesnulým ikonám v podání žijících ikon se zkrátka povedla.