S úderem deváté hodiny se na zadním plátně spustila projekce sestřihu videí z různých koncertů. Po rekapitulaci posledních 25 let kapely na scéně přilítla na stage čtveřice, na kterou všichni netrpělivě čekali. Chuck Comeau usednul za bicí, kytary obstarali Jeff Stinco a Seb Lefebvre a v čele téhle party nechyběl samozřejmě zpěvák Pierre Bouvier.
Večer kapela z kanadského Montrealu odstartovala peckou I‘d Do Anything a od samého startu bylo jasné, že tohle bude skvělý večírek. Hned při prvním songu se pod pódiem vytvořil takový menší moshpit, lidi zpívali, skákali a křičeli nadšením. I ti v sektorech určených pro sezení většinu času řádili s plochou. A to v podstatě od samého začátku. Atmosféra byla totiž tak strhující, že by jen málokdo vydržel sedět. A když Pierre pozdravil publikum slovy „Dobrý večer, Praho“ a „Miluju Prahu“, měl vyhráno.
Po hudební stránce se nekonalo žádné velké překvapení. V tomto žánru to ale ani není potřeba. Vše šlapalo na jedničku. Bouvierovi to zpívá naprosto skvěle a od prvních tónů až do konce neztratil špetku energie. Všechny songy zazpíval naplno, bez jakýchkoliv intonačních kiksů. A zbylá trojice muzikantů za ním nijak nezaostávala. Alespoň jeden hit od Simple Plan zná asi každý. A jejich skladby mají v podstatě pořád tu stejnou stavbu. Člověk by mohl mít pocit, že zpívají stále jednu a tu samou píseň. Ale ono to funguje a jejich silné melodické refrény vás prostě strhnou. A jak kapela zpívá v jednom z textů: „Somehow nothing changes“. A je to prostě tak – nic se nezměnilo a pořád to zní skvěle.
Zazněly všechny největší hity kapely, Welcome to My Life, Astronaut nebo Jet Lag, který s kapelou odzpívala zpěvačka Charlotte Sands, která byla jednou z předskokanek. Nikdo nebyl ochuzen o staré pecky ani o novější songy. Občas vylítla nějaká ta konfeta a během Summer Paradise vypustila kapela mezi publikum několik obřích balonů, které se ale po skončení letního hitu opět stáhly pryč, což je dobře. Věciček kolem hudby bylo naštěstí tak akorát.
Zpěvák Pierre Bouvier překvapil, když se přibližně v polovině koncertu objevil v prostoru vyhrazeném pro zvukaře, kde měl připravené piano. Odtud zazněla pomalá balada Untitled a celou halu zahalila zářící světélka. Následně zpěvák potěšil několik šťastlivců v zadní části haly, když se vydal na tribunu během písně This Song Saved My Life. Se všemi kolem se pozdravil, podal si ruku nebo plácnul. Dokonce se s některými stihnul i vyfotit nebo obejmout.
Celý večer byl nabytý muzikou, ale i tak se našel prostor na komunikaci s fanoušky, což působilo až dojemně. V hale bylo totiž očividně spoustu diváků, pro které koncert Simple Plan znamená návrat do jejich teenagerovských let. Bylo zde ale i mladší publikum, které na jejich koncert zavítalo úplně poprvé. Oběma táborům zpěvák hned několikrát poděkoval.
Pro tenhle strhující večer si kapela přichystala i menší medley coverů, ve kterém zazněl All Star od Smash Mouth, Sk8er Boi Avril Lavigne a nakonec Mr. Brightside od The Killers. Refrén samozřejmě z plných plic zpívala celá hala.
Na přídavek si kapela nemohla schovat nic jiného než největší hit I’m Just a Kid. V polovině songu si ovšem od bicích odskočil bubeník Chuck Comeau, který se na závěr objevil v českém hokejovém dresu. Na jeho místo zasednul Bouvier a Chuck se rozhodl potěšit fanoušky závěrečným skokem do publika. V tu chvíli už se všichni kolem mě jen smáli, skákali a zpívali. Myslím, že nebyl nikdo, kdo by si tenhle koncert neužil.
Protože ať už jste přišli kvůli nostalgii, nebo si jen z plných plic zazpívat tyhle pop punkové pecky, nemohli jste odcházet zklamaní. Simple Plan slíbili, že se do Prahy vrátí, a tak věřím, že bude šance si to opět zopakovat.
Hodnocení: 89 %
Simple Plan
O2 Universum, Praha
18. října 2026