Obrázek k článku NAŽIVO: Až příliš klidní Jethro Tull. Ian Anderson se toulal historií
| Ondřej Kubín | Foto: Nick Harrison (Ilustrační)

NAŽIVO: Až příliš klidní Jethro Tull. Ian Anderson se toulal historií

Flétnista Ian Anderson s aktuální inkarnací Jethro Tull v Praze připomněl historii kapely rozprostřenou přes sedm dekád, od konce šedesátých let až po současný dvacátá léta, na což odkazuje i název turné: The Seven Decades.

Celou tu dobu sice s kapelou strávil jen autor textů i hudby Anderson, ale v Jethro Tull se vždycky střídalo hodně muzikantů, jedinou druhou stálicí byl dlouho kytarista Martin Barre.

Program večera byl skutečně postavený jako průřezový a i když se nepostupovalo důsledně chronologicky, začínalo se od prvního alba This Was, kdy kapela hrála ještě spíš blues rock než pozdější folk rock. Zazněly z něj hned tři písně za sebou, přičemž Song for Jeffrey uvedl z videa bývalý baskytarista Jeffrey Hammond, pro kterého onu píseň Anderson kdysi složil. Z většiny ostatních alb včetně těch z posledních let se hrálo jen po jedné písni, výjimkou byl s celými pěti zářezy Aqualung, nejslavnější deska kapely.

Anderson sice už na pódiu nekřepčil jako za mlada, jeho charisma i muzikantský um z něj ale pořád činily jasného tahouna show. Zpíval stále silným hlasem, s flétnou jemně trylkoval i se do ní dokázal rockově opřít, kromě toho místy i hrál na akustickou kytaru nebo foukací harmoniku. A občas i zvedal jednu nohu ke koleni druhé ve své typické póze. I zbytek kapely dělal jménu Jethro Tull čest, David Goodier a Scott Hammond drželi pěkně tvrdou rockovou rytmiku, John O'Hara a Jack Clark si zase dali pár pěkných klávesových a kytarových sól.

Některé písně oproti studiovým nahrávkám dostaly pozměněnou podobu, třeba progrocková Thick as a Brick z praktických důvodů zazněla ve zkrácené verzi, rockové pecky Aqualung a Locomotive Breath, kterými koncert končil, zase nechaly prostor pro hudební improvizaci, přičemž zejména u „lokomotivy“ se Jack Clark vytáhnul s výborným sólem.

Celý koncert doprovázely různorodé projekce a animace. Jednou to byly archivní záběry ze starých vystoupení, jindy z klipu, pak zase tematické animace nebo doslovné ilustrace dané písně – letecké záběry Budapeště u skladby Budapest, nezastavitelně se řítící vlak u Locomotive Breath nebo koláž různých bezdomovců kulminující klasickou kresbou zarostlého muže u obalu alba u Aqualungu.

Koncert se konal v Kongresovém centru, kde byl po celou dobu špičkový zvuk. Jen to sezení, ač pohodlné, v kombinaci s rozdělením vystoupení na dvě části oddělené přestávkou, činilo z folkrockových (důraz na „rockových“) Jethro Tull přeci až příliš klidnou, takřka divadelní událost. Nic to však nemění na tom, že tahle exkurze do jejich historie stála za to.

Hodnocení: 80%

Jethro Tull
Kongresové centrum, Praha
17. listopad 2025