Od loňska se festival populární i nepopulární hudby Pop Messe koná v kompaktním prostoru brněnského Velodromu. Ten sice postrádá dystopický genius loci stadionu za Lužánkami, kde proběhly první tři ročníky, ale podle mě se nová lokace osvědčila. Jak se včera ukázalo, zastřešené tribuny byly vítaným útočištěm před vytrvalým deštěm, který se na festival snášel až do večerních hodin. Přesto si návštěvníci užili hudbu ze dvou hlavních venkovních pódií. Co by za to jiné festivaly daly.
První den se festival teprve rozjížděl. Když jsem dorazil do areálu před pátou hodinou, abych stihl prvního vystupujícího, bylo nás tam zatím jen pár. V průběhu večera se ale areál slušně zaplnil a při vystoupení headlinera dne, kterým bylo duo Orbital, už byla plocha před pódiem zaplněná. Ale postupně, zde jsou postřehy z některých čtvrtečních vystoupení, která jsem zhlédl.
Ghost of You pro vyvolené
Nevděčná role prvního vystupujícího připadla brněnské kapele Ghost of You. Já osobně jsem je hodně chtěl vidět a po práci na festival spěchal, abych jejich set stihl. Bohužel nás však takových nebylo mnoho. A jakmile začali hrát, začalo i pršet – takže se část těch, kdo přišli včas, běžela schovat na tribuny. Před pódiem zůstaly jen nižší desítky nadšenců, kteří si hudbu chtěli užít z první řady, nedbaje na to, že zmoknou.
Kapela, která se loni po šesti letech vrátila s výborným albem Eyes Shut, do nich na Pop Messe nasázela svoji eklektickou muziku bourající žánrové hranice. Mezi kapkami deště se proplétal ten zdánlivě chaotický slepenec neúprosných rozbitých beatů, sofistikovaných basových linek, kytarových riffů a vyhrávek, ambientních prvků, elektronických zvuků a samozřejmě výborný zpěv. Jako vždy to bylo skvělé.
Rozi Plain na pomezí rocku a ambientu
Britská písničkářka Rozi Plain není na scéně žádný nováček. Má za sebou pět vydaných alb a vystupovala i na legendárním Glastonbury. Přesto jsem ji dosud neznal. Na Pop Messe s kapelou předvedla éterický set minimalistické lo-fi hudby na pomezí rocku a ambientu, postavené na folkových základech. A stala se mým osobním objevem dne.
Je to neskutečně příjemná hudba, která člověka nutí ke klidu a rozjímání. Škoda, že pršelo – jemná složitost její hudby a křehkost zpěvu přímo vybízely k tomu lehnout si do trávy, zavřít oči a nechat se unášet přítomným okamžikem. Veliká krása to byla.
MC Gey s Live Bandem a trocha zklamání
Na hlavním pódiu vystoupil Andělem oceněný rapper Jakub Rafael alias MC Gey za doprovodu živé kapely. Na to jsem byl hodně zvědav. Jeho lyricky svébytný a upřímný rap z alba O tatínkovi, který usnul mám rád. Nikdy jsem ho ale neviděl naživo, takže nemohu srovnávat vystoupení s kapelou a bez ní. Ale to s kapelou mě tentokrát trochu zklamalo.
Sestava muzikantů byla skvělá, ale v dlouhých instrumentálních intrech, mezihrách a zbytečných řečech mezi tracky se výpověď tatínkovských promluv k potomkům tak trochu rozplizla. Prostě na mě ta muzika nezapůsobila tak silně jako z desky.
Orbital pulzovali až v hrudní kosti
Nejsem vyloženě fanoušek elektronické taneční hudby, ale set legendárního dua bratří Hartnollových jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Pánové s charismatickými čelovkami na hlavách – jejich nezaměnitelný trademark – v Brně jasně ukázali, že rave nikdy neumřel.
Jejich set byl pulsující přehlídkou hypnotických beatů, promyšlených breaků a ikonických syntezátorových linek, které rezonovaly celým Velodromem. Bylo to vystoupení, které postupně gradovalo, plné dynamiky, vrstvení ploch a precizní práce s napětím. Doprovodila ho vizuální show oscilující mezi psychedelickým tripem a dystopickým sci-fi. Zvuk byl monumentální – subbasy pulzovaly až v hrudní kosti, synthy byly průzračné jako laser a každá změna tempa zacloumala publikem. Hladké přechody mezi skladbami vytvořily uhrančivý proud, ve kterém se ztrácel čas i smysl pro realitu.
Důležité je, že Orbital nestaví jen na nostalgii. Posouvají hranice své hudby dál. Nebyla to žádná retro atrakce – bratři Hartnollové působili v plné síle a jejich show byla přesvědčivým důkazem, že i po dekádách může být jejich hudba stále živá, naléhavá a naprosto současná.
