Turné k nové desce Who Is The Sky? má být výjimečné, podle tiskových materiálů totiž slibuje unikátní propojení hudby, choreografie a vizuálních prvků. O kolika koncertech už jsme tohle v rámci propagace slyšeli…Jenže zároveň tak trochu tušíte, že v případě vystoupení v O2 universu na tom může být něco pravdy. Vždyť je to David Byrne, perfekcionista, který neplácá do větru a když slíbí zážitek, dostanete zážitek.
A dostali jsme. Byrne nastoupil na pódium s kapelou a backvokalisty v oranžových kostýmech a společně tvořili kromě hudebního tělesa i taneční soubor. Každý, od perkusistů po kytaru, měl na pódiu svou roli, svůj pohyb. Ohlídat si kromě hraní a zpívání i dvě hodiny choreografii, navíc výrazovou, to už je sakra výkon. Když se takové těleso dá do akce s obřími plátny v pozadí, na něž se promítají panoramatické fotografie nebo hesla a myšlenky, je to skutečně potěcha pro uši i oči. Mimochodem, v rámci scénografie se Byrnovi povedl originální fór. Muzikanti zkouší publikum potěšit všelijak, od „Ahoj, Praho“ po rozplývání se nad českým pivem. Byrne si podle svých slov prošel pražská muzea a vyfotil si ty nejzajímavější exponáty, které ho zaujaly. Ty pak večer promítl na plátně uprostřed koncertu jako koláž a mezi fotografiemi pralidí se mačkal i portrét Antonína Zápotockého. Vzhledem k tomu, že v publiku byli spíš, jak se říká, starší a pokročilí, byl to povedený fórek. Jestli by ho ocenili i gen z, těžko říct.
Dvouhodinový koncert utekl jak nic, až bylo člověku při odchodu líto, že to musí končit. Velkou roli na tom měl skvěle sestavený setlist. V publiku byli fanoušci Talking Heads i Byrneho sólové tvorby a každý si přišel na své, i když je jasné, že ty největší hity jako Psycho Killer, Once in a Lifetime nebo Burning Down the House zkrátka musely zaznít až nakonec coby gradace večera. Kdybych měl za sebe vypíchnout nejvýraznější kousky, tak This Must Be the Place (Naive Melody) vyzněla naživo ještě lépe než z desky, silně podaná, hlavně díky sugestivním backvokalům a choreografii, byla Slippery People a báječně sedla Life During Wartime hozená kapelou do ještě šťavnatější rockové podoby.
Kdybychom chtěli na koncertě za každou cenu hledat nějakou chybičku, tak snad že finální Burning Down the House už tak silně nevyzněla, ale kdo by se divil? Byrne celý koncert odzpíval nádherně, po dvou hodinách takového výkonu už měl jeho hlas nárok na ústup. Byl to fantastický koncert, jeden z těch, u nichž víte, že sledujete nadčasové, jedinečné vystoupení, jaké už znova neuvidíte, leda že by Byrne přijel znovu.
Verdikt: 95%
O2 universum, Praha, 17. 6. 2026
