Předkapela nebyla a Joe Bonamassa nastoupil na minutu přesně s písní Hope You Realize It (Goodbye Again). Jediný prvek scény vyjma hudebních nástrojů tvořil obrovský závěs, který zvlněný a nasvícený barevným světlem evokoval těžkou oponu nějakého luxusního bluesového klubu, což se hodí i k Bonamassově pódiové image s oblekem. Důkaz, že i velmi jednoduchý nápad může dobře fungovat.
Za večer zaznělo okolo tuctu bluesových dvanáctek, které se díky improvizovaným sekcím s kytarovými sóly v součtu natáhly na poctivé dvě hodiny. Ze setu bych vypíchnul nádhernou skladbu The Heart That Never Waits, kde se asi nejlépe protnulo všechno to, co na Bonamassově hudbě funguje – sóla, perfektně šlapající kapela a kombinace hlasů Joea a vokalistek.
Kapelu si Bonamassa přivezl ve složení basa, bicí, druhá kytara, klávesy a dvě vokalistky. A vybral si skutečně výborně. Doprovodnou kytaru mu hrál excelentní Josh Smith, který když dostal příležitost, tak vystřihnul jedno z nejlepších sól večera. Na hammondky zase hrál ostřílený veterán Reese Wynans, svého času člen Double Trouble, tedy kapely samotného Stevieho Raye Vaughana. Jeho varhanní party tady dodávaly zvuku na „velikosti“ a zároveň v těch nejtišších momentech – kdy ostatní nástroje utichly a zůstal hrát pouze jemný rytmus hajtky – Wynansovy hammondky tvořily úžasně citlivý podkres pro Bonamassovu kytaru. Ne náhodou se taky Joe v těchto chvílích vždycky přesouval poblíž kláves. Pro Reese si později při děkovačkách vyžádal ovace ve stoje, které mu publikum velmi ochotně poskytlo.
Joe Bonamassa střídal kytary po každé písničce, byla to přehlídka krásných klasických nástrojů, jejichž široká paleta má stejně tak funkční opodstatnění jako je i estetickou součástí show. Samotná sóla se Bonamassa snažil hrát tak, aby byla pestrá – hrát si se zvukem, variovat tempo i jednotlivé licky. Kdybych chtěl být v hodnocení přísný, řekl bych, že v tomto ohledu mohl zajít i dál. Rozhodně ale nehrál rutinně nebo monotónně a vždycky v tom byl ten pověstný „feel“. I přesto, že je Bonamassa primárně kytarista, přijel v až překvapivě vynikající vokální formě, dost možná nejlepší, v jaké během své kariéry kdy byl. Jeho hlas přesvědčivě prodával všechny ty bluesové texty a krásně se doplňoval s hlasy obou doprovodných vokalistek.
Večer Joe zakončil emotivním coverem Sloe Gin od Tima Curryho, který jej provází skoro celý život, a pak už se definitivně rozloučil. Přesto není letos v Česku naposled, v červnu se vrátí jako člen superkapely Black Country Communion. A kytaristu Joshe Smitha u nás už koncem května čeká ještě samostatný koncert v Paláci Akropolis.
Joe Bonamassa
02 universum, Praha
2. květen 2025
Hodnocení: 85 %
