V první řadě musím říct, že následující řádky se mi budou psát poměrně těžko. Ne proto, že by se těžko hledala slova. Těch se mi od včerejšího večera hlavou prohání tolik, že mám spíš problém jimi šetřit. Ještě nikdy jsem ale neviděl a nezažil něco podobného. Nebyl to koncert, nebylo to divadelní nebo muzikálové představení, nebyla to filmová projekce. A přesto Lady Gaga předvedla v berlínské Uber Areně kombinaci všeho z výše zmíněného v té nejlepší kvalitě a provedení, jaké může světová hvězda jejího formátu doručit.
Mayhem Ball k poslednímu, letos vydanému albu Mayhem, už předem sliboval unikátní zážitek. Při propagaci akcí se často superlativy nešetří, ale jestli bylo něco opravdu unikátním zážitkem, byl to právě Mayhem Ball. Představení rozdělené celkem do pěti postupně jdoucích částí, mezi kterými se během hudebních, tanečních nebo scénografických intermezz v podobě hořících či jinak se střídajících kulis měnil příběh, kostýmy, paruky, samotná scéna, i celá nálada show. Ta odstartovala kolem osmé hodiny na LED obrazovce vzkazy a poděkováními fanoušků, kteří tyto zprávy mohly na obrazovku posílat prostřednictvím speciálního webu. „Queen of Pop, let’s rock this house!“, „Happy Birthday dad, thank you for being here with me.“, „Scheiße“ i „areeeee youuuuuu readyyyyyyyyyy?“ - proběhlo zkrátka vše podstatné. Zhruba po půlhodině teasování za podkladu spíše tichých operních árií a úvodního vizuálu hala zhasla a objevila se první scéna. Divadelní kulisy s bránou uprostřed a okny ve dvou patrech, které hned naznačovaly mnohačetné využití. Ve spodních patrech se během celého večera prezentovala kapela, v horních oknech se střídavě objevovali tanečníci/herci či sama zpěvačka. Pokaždé jinak, pokaždé skvěle.
V první půlhodině show jsem se ještě bláhově domníval, že se mi podaří si zásadní momenty celého večera zapamatovat jen s díváním se na čas a pamatováním si, co jsem kdy zhruba viděl. Ano, už v tenhle moment jsem věděl, že délka celého představení atakuje tři hodiny. A ano, mýlil jsem se. Úvodní část zahrnovala hned na úvod zkrácenou verzi Bloody Mary a následná Abracadabra v plné parádě potvrdila směřování večera. První část završil hit Poker Face s návštěvou všech tanečníků na mole a prvním „velkým odchodem“ na přestavbu do druhé fáze.
V té ansámbl předvedl první větší proměnu scény na Perfect Celebrity, Disease, úchvatně a prakticky sólově předvedenou Paparazzi, taneční Alejandro a na závěr The Beast, kde se zpěvačka podruhé chopila i kytary.
Dalším tanečním vystoupením a hudební vložkou se v pozadí (nutno podotknout, že pokaždé téměř neviditelně, i když jsem se opravdu snažil) objevila scéna o něco temnější, které vévodila obrovská pohyblivá lebka. Fanoušci se dočkali písní Killah, Zombieboy a hitu posledních týdnů The Dead Dance, který s company tančil snad každý v aréně. Završeno také taneční Just Dance, při které gradující atmosféra stoupala, kam jen to šlo.
Act IV „Every Chessboard Has Two Queens“ byl dle mého pohledu tím nejemotivnějším z celého večera. Shadow of a Man, Kill for Love, Summerboy a s fanoušky velmi rezonující Born This Way, která otevřela LED obrazovku na pozadí scény na úplně maximum a Lady Gagu tak naservírovala rovnou čtyřikrát.
Vrcholné představení i projev bez přetvářky
V tuto chvíli po uplynulých zhruba dvou hodinách zpěvačka poprvé vystoupila z celovečerní role. A to poté, co na loďce při zpěvu balady Shallow dojela k osamocenému klavíru. Tam prakticky poprvé a velmi intimně promluvila k fanouškům (často se opakující „Put your f*cking hands up“ a „What’s up, Berliiiiin“ v průběhu show tentokrát opominu). Osobně a až na dřeň – o šikaně a posměškách na škole, o nezapadání do kolektivu a o tom, jak celý život toužila po pochopení, že taková zkrátka je. V tomto emotivním provedení zazněly Dance in the Dark a Hair. O tom, že tato slova velmi silně rezonují se zpěvaččinými fanoušky, nemůže být pochyb. Další ze vzkazů z obrazovky na úvodu „Cheers to the queers“ je vypovídající – Little Monsters, jak svoji komunitu Lady Gaga sama nazývá, často spojuje právě výše zmíněné. I proto vládne na jejích koncertech skvělá, jednotná a spojující atmosféra – každý je přesně takový, jaký je, nic neskrývá, o nic se nesnaží a unisono nahlas křičí „I was born this way!“
Poslední část před finále uzavřela zpěvačka slovy: „And now I’ll vanish into you“ a za zpěvu stejnojmenné písně sešla k prvním řadám fanouškům, podepsala několik plakátů a hudebních nosičů, letmo se usmála do několika telefonů a opět zmizela na poslední převlek večera. Nebo ještě ne?
Doslova divadelní úvod měla část Finale, kam byla zpěvačka dovezena na operačním lůžku a odstartovala závěrečnou Bad Romance. Po tomto pompézním závěru hala opět pohasla, ale fanoušci věděli, že úplný konec ještě není na místě. Trpělivě tak čekali, až se na obrazovce po závěrečných titulkách a poděkování objeví záběry na zpěvačku v backstage, odlíčenou, bez kostýmu, pouze v černé teplákovce a čepici, jak se s upřímným vděkem objímá s celým týmem a vzájemně si děkují. Na úplně poslední číslo večera na molo naběhli všichni účastníci show do rozsvícené haly s pohledem na fanoušky, odehráli poslední skladbu How Bad Do U Want Me a podobně, jako je tomu u divadelních představení, nastoupili na klasickou „děkovačku“. Bez kostýmů, v civilu, po téměř tříhodinovém nonstop zápřahu. I to dodalo celému večeru na opravdovosti a brada už prakticky neměla kam klesat.
Úplným závěrem? Ano, mohl bych asi najít pár chybiček na kráse, ale jednoduše – nechce se mi. Mohl bych říct, že přestavby mohly být svižnější, aby co nejméně zpomalovaly tempo show, ale při desáté přestavbě jsem byl rád za možnost se alespoň na necelou minutu posadit a ulevit nohám pokoušejícím se o „tanec“. Na závěr si dovolím jen jeden konkrétní povzdech nijak nesouvisející s celým neskutečným večerem. Plně rozumím, že mnoho fanoušků chce (jakýkoli) koncert protančit. Někteří z nás si ale záměrně (na některé typy akcí!) pořizují vstupenky na sezení, aby mohli sedět. A ano, i v sedě je možné si koncert užít, fakt. Chápu, že tímto jdu trochu proti současnému trendu, ale buď pořádejme koncerty pouze na stání, nebo se pojďme nějak společně domluvit, které sektory by rády seděly i během tříhodinové show. Jsou takové. I během tak zábavného, poutavého večera se dle ošívání a poposedávání najde mnoho fanoušků, kteří to mají podobně. A tam se třeba potkáme.
