Čekání netrvalo dlouho. Slavíček brzy po ohlášeném začátku vyběhl na pódium s písničkou Tělo na tělo, právě z nového alba. Odstartoval tak večer plný skvělé atmosféry, která se táhla snad celým koncertem. Ať už šlo o skladby z pouhé tři měsíce staré desky, jako právě Tělo na tělo nebo OCD, nebo o písničky, které proslavily jeho předchozí koncerty typu Vděčná slečna či Princezna z Mostu, publikum zpívalo téměř všechno. Ukázalo se tak jedno ze Slavíčkových nadání. Jeho texty nejsou složité a dobře se pamatují. Sborové zpívání umocnilo dojem z celého koncertu.
Krásným příkladem byla písnička Mňam mňam. Stačilo jen vyslovit její název a publikum samo odzpívalo refrén, aby následně pokračovalo i téměř celou skladbou. Protože šlo o křest, nechyběli ani hosté, kteří se na pódiu objevili poměrně brzy. Když kapela začala hrát Zákaz přiblížení, vypadalo to, že písničku, kterou Slavíček natočil společně s Pokáčem, bude muset mladý zpěvák odehrát sám. V polovině ale na pódium dorazil i slavnější člen tohoto dua a sklidil mohutný potlesk.
Nejhlučnější chvíle večera však nastala ještě o něco později, když na scénu přišel Renné Dang, aby si se Slavíčkem zazpíval Orchidej. Právě Renné dokázal už tak hlasitý dav fanoušků, který sborově zpíval, během refrénu vyburcovat ještě k většímu volume. Po písničce měl směrem k Slavíčkovi dojemnou řeč, ve které popisoval, jak se poznali, a ocenil, kam to písničkář už v tak mladém věku dotáhl. Přišlo mi, jako by maskovaný Slavíček zadržoval slzičku.
Vystoupení až překvapivě zaujalo i po vizuální stránce. Slavíček svou performance obohatil o různé taneční pohyby, které by s kytarou v ruce nutně nebyly možné. Jeden moment ale přece jen vyčníval nad ostatními, a to když přišly na řadu Kytky.
Slavíček nejprve naznačil, že chce odejít z pódia. Když už stál na jeho kraji, začalo na něj křídlo chrabrých fanynek řvát, že nikam chodit nemá. Věřím, že kdyby na to došlo, bránily by mu v odchodu i vlastním tělem. Naštěstí se ukázalo, že Slavíček pouze uvolňoval prostor tanečníkům, kteří si na Kytky připravili choreografii. Během ní zpíval z backstage, zatímco taneční company svými pohyby vyprávěla příběh nešťastné lásky, o které píseň pojednává. Skladba dostala celkem působivé vizuální ztvárnění. A aby toho nebylo málo, tanečníci si nakonec dali i kytku.
Když přišel čas na křest, Slavíček nás šokoval. Mladý zpěvák si totiž nepotrpí na velké obřady, a tak se rozhodl pojmout celou událost netradičně. Místo toho, aby album nechal pokřtít někým známým nebo členem produkce, přenechal tuto poctu svému snad největšímu fanouškovi. Tím byl Malý Slavíček, kluk, který na internetu působí jako jeho mladší dvojník. Samotný Malý Slavíček o ničem předem nevěděl, a tak byl pořádně v šoku. Naštěstí pro něj křest proběhl rychlými špunty, tudíž si chlapec mohl bezalkoholické šampaňské nechat.
Interakce s fanoušky je obecně něco, co musím naprosto vyzdvihnout. Když si totiž jedna z fanynek chtěla se Slavíčkem na pódiu zazpívat Až po uši, vyšel jí vstříc i přes poměrně velké technické komplikace. Ačkoliv se dívka třásla trémou, Slavíček ji podržel a po celou dobu ji doprovázel. Celý koncert měl vůbec dost přátelský a zábavný vibe. Ačkoliv je křest alba velká věc, Slavíček si po celou dobu dělal srandu snad ze všeho, včetně sebe samotného. Třeba když vzal do ruky kytaru a varoval publikum, že kvalita vystoupení teď klesne „o 5 levelů“. Tahle neserióznost na mě působila dost sympaticky.
Velkým plusem pro mě byla i samotná kapela. Celé vystoupení díky ní působilo mnohem profesionálněji a hudebně plněji než ve chvílích, kdy Slavíček vystupuje pouze s kytarou v ruce. Na druhou stranu si ale myslím, že ani komornější momenty, kdy sáhl po kytaře nebo ukulele a zbytek kapely ustoupil do pozadí, neztrácely své kouzlo. Právě naopak. Měly příjemnější, osobnější atmosféru a připomněly mi, proč jeho tvorba funguje i v mnohem jednodušším provedení. Za mě tak bylo ideální, že se během večera střídaly oba přístupy.
Koncert se však podle mě potýkal i s menšími technickými potížemi. Především na začátku, kdy se Slavíček neustále držel za ucho a místy mu vypadával mikrofon. Naštěstí se u Hezkého rána podařilo problémy vyřešit a od té doby zněl koncert skvěle.
Zároveň mi přišlo, že byl koncert extrémně krátký. Trval sice cca hodinu a čtvrt, ale uteklo to snad až příliš rychle. Vím, že se říká, že v nejlepším se má přestat, ale klidně mohl trvat ještě o půl hodiny déle. Inu, co naplat.
Verdikt: 75%
Na Slavíčky jsme krátký. Na Slavíčky jsme malý páky. Tenhle kluk už přerostl TikTok.
