Obrázek k článku NAŽIVO: Soul Asylum jsou stále ve formě. V Praze rozjeli rockovou smršť
| Ondřej Černý | Foto: Čestmír Jíra

NAŽIVO: Soul Asylum jsou stále ve formě. V Praze rozjeli rockovou smršť

Držitelé Grammy a multiplatinových desek Soul Asylum přijeli do Prahy s novým albem Slowly But Shirley a předvedli, že i po více než čtyřiceti letech na scéně mají publiku stále co nabídnout. V Lucerna Music Baru zahráli 2. února průřez celou kariérou s důrazem na novou desku a zlatou éru devadesátých let.

Už samotný příchod kapely na pódium byl stylově rockový. Frontman Dave Pirner v rozepnuté košili ještě stihl dokouřit špeka, než se se zbytkem kapely pustil do série hitů protkaných písničkami z aktuálního alba.

Hned od úvodní novinky The Only Thing I'm Missing bylo jasné, že tahle show bude stát za to. Kapela do toho šlápla naplno a když zazněly první tóny hitu Somebody to Shove z průlomového alba Grave Dancers Union, v publiku to jen radostně zašumělo. Dave Pirner, jediný původní člen v současné sestavě, působil na pódiu, jako by mu bylo znovu třicet – z pódia z něj vyloženě sálala nakažlivá energie. Navíc bylo vidět, že má radost z toho, jak si lidé v publiku koncert užívají.

Kapela, v jejíž sestavu dále doplňují kytarista Ryan Smith, basák Jeremy Tappero a bubeník Jerry Pentecost, šlapala jako dobře namazaný stroj. Novinky z loňského alba Slowly But Shirley jako High Road, Sucker Maker, či Freak Accident přirozeně zapadly mezi zásadní hity z devadesátých let. Zvlášť příjemně překvapilo, jak pozitivně a svěže nový materiál zní, aniž by ztratil typický rukopis Soul Asylum.

Od začátku koncertu však bylo znát, že zvukař hledá ideální nastavení. Zpočátku dominovala výrazně nabustrovaná basa dlouhána Jeremy Tappera, byly slité kytary a zpěv byl trochu utopený. Když už zvukař našel určitý kompromis, změny od rockových vypalovaček k poklidnějším skladbám jeho snahu úplně zbortily. Nejméně tím byli poškozeni kytarista Ryan Smith a bubeník Jerry Pentecost, který své mocné údery prokládal efektním protáčením paliček mezi prsty.

Během večera Soul Asylum několikrát dokázali, že největší hit Runaway Train, který samozřejmě nechyběl a při kterém vytáhla značná část publika mobily, vlastně není pro jejich tvorbu tak úplně typický. Nejvíc energie totiž sálalo z ryzích rockových smrští jako Without a Trace nebo Bus Named Desire s dominantními bicími.

Devadesátiminutový set kapela postavila především na písničkách z nového alba Slowly But Shirley a dvou nejúspěšnějších desek Grave Dancers Union a Let Your Dim Light Shine (1995). Nejznámější hity jako Misery, Black Gold nebo Runaway Train rozprostřeli Soul Asylum v rámci celého setlistu – bylo patrné, že po tolika letech na scéně kapela umí dobře pracovat s dramaturgií koncertu.

Základní set Soul Asylum zakončili vypalovačkou Just Like Anyone, aby se za chvíli vrátili před vytleskávající publikum s dvěma dalšími přídavky. Především závěrečný April Fool byl totální rockový smash ve stylu Living Colour, který dokázal, že Soul Asylum jsou primárně rocková koncertní kapela, které to nejvíce sluší v klubu. Skupina to potvrdila i minimalistickou vizuální stránkou show – vystačila si s projekcí obalu nového alba za zády a vsadila čistě na sílu své hudby.

Dave Pirner je sympaťák, který má velké charisma. Možná i proto do kapely získal skvělé muzikanty, kteří i v Praze dokázali, že roky možná letí, ale písničky Soul Asylum mají stále jiskru a na koncertě skutečný drive.

A když kytarista Ryan Smith na konci základního setu věnoval své trsátko asi desetiletému klukovi, který stál celý koncert v první řadě, a ten ho pak nadšeně ukazoval všem okolo, člověk si uvědomil, že Soul Asylum prostě nejde nemít rád.

Hodnocení: 80 %
Soul Asylum
2. února 2025
Lucerna Music Bar, Praha