Koncert otevřela pražská pětice Scoop. Kapela hraje primitivní chain punk v tom nejlepším slova smyslu. Syrový, přímý a bez obalu. Už při úvodních tónech se pod pódiem roztočil první circle pit a zpěvák Miroslav Vorlíček několikrát skočil mezi fanoušky. Zvuk ale pokulhával: slitá kytarová stěna a špatně čitelný vokál způsobily, že navzdory energii zůstali Scoop v Lucerně trochu neukotvení. Na malém pódiu by jejich tlak fungoval lépe. Jejich vystoupení trvalo necelých 20 minut, přesto dokázali vyvolat reakce, které nebyly jen ze zdvořilosti.
Hlavní hvězdy večera nastoupily s drobným zpožděním. Bez velkého nástupu, bez efektů – jen klávesové intro a potemnělá Lucerna. Pak to začalo - novinkou Never Enough, titulní skladbou z aktuálního alba. Publikum ji znalo, zpívalo a prostor pod pódiem okamžitě rozhýbalo. Circle pit a crowdsurfing se rozběhly okamžitě a prakticky neustaly až do konce. V sále se tlačilo, dralo, žilo. A kapela? Ta byla ve svém živlu.
Frontman Brendan Yates je správný lídr. Energie, osobité charisma, permanentní pohyb. V Praze organizoval dav gesty, házel do vzduchu stojanem, skákal, křičel. Přitom stále komunikoval s publikem. V jednu chvíli vytvořil prostor pro circle pit, v jiné zavzpomínal na první pražské vystoupení kapely z roku 2013.
Setlist, složený převážně z alb Glow On (2021) a Never Enough (2025), byl pečlivě vyvážený. Kapela sice na posledních deskách experimentuje s popovými melodiemi, soulem či dream popem, аlе v Lucerně se vrátila ke své hardcorové esenci. Na rozdíl od dvou posledních desek je koncertní projev Turnstile syrovější, agresivnější a přímočařejší – popové melodie se proměnily v energii, která smete veškeré kompromisy. Jako by kapela měla jasno v tom, že živé hraní je jejich pravým domovem. Jak ostatně sám Yates zpívá ve skladbě No Surprise (která ale v Praze nezazněla): „Abyste to pochopili, musíte to opravdu vidět naživo."
Daniel Fang za bicími byl neúnavný motor. Tvrdé a mocné údery, promyšlená dynamika, naprostá kontrola. Zvuk bicích byl jednou z nejsilnějších složek večera. Basák Franz Lyons důsledně protkával zvukový základ, zatímco kytarista Pat McCrory si vzal na starost většinu úderných kytarových partů. Rytmická kytara i Meg Mills samotná zůstávala spíše v pozadí, ale svou roli plnila bezchybně.
Kapela si vystačila s minimem – standardní světelný park, pestrobarevná vlajka v pozadí a žádné zbytečné efekty. Vše stálo na hudbě: natlakované kytarové dvojkombo, mohutné bicí a basové linky, které prostupovaly skladbami s vynalézavostí i důrazem. Yatesův zpěv, místy přecházející až do screama, byl rituálně dominantní a dokonale splynul s energií publika.
Setlist ukázal, že Turnstile se nebojí sáhnout hluboko do diskografie. Od raných EP (Keep It Moving, Pushing Me Away), přes klasiky (Real Thing, Drop) až po hity z alba Glow On – T.L.C., Holiday, nebo Blackout. Do toho šest novinek z čerstvého alba Never Enough, které skvěle zapadly do setlistu a zároveň ukázaly, kam se kapela dál ubírá.
Zvuk v Lucerně rozhodně nebyl bez chyby. Především kytary by zasloužily více čitelnosti, zejména v sólových pasážích. Ale ani to neubralo na intenzitě celkového dojmu. Žádné LED obrazovky, žádné kouřové clony, jen kapela, energie a zcela oddané publikum.
Po 70 minutách byl konec. Žádné loučení, žádné přídavky. Jen potem zbrocená Lucerna. Možná trochu kusé rozloučení, ale přesně ve stylu Turnstile. Kapely, která stále vychází z DIY ethosu, i když už dávno vystupuje v televizních show.
Turnstile v Lucerně předvedli, proč jsou jedním z nejzajímavějších jmen současného hardcore punku. Jejich koncert byl oslavou energie, jednoduchosti a komunity, kde se fanoušci stali součástí něčeho většího. Naživo to v případě Turnstile není o přesvědčování. Je to o okamžitém propojení, o momentu. A ten se v Praze vydařil. Nešlo totiž o přehlídku emocí, ale o jejich destilaci.
Hodnocení: 81 %
Turnstile + Scoop
19. 6. 2025
Velký sál Lucerna, Praha
