Na tomhle koncertu jsem nemohl chybět. Když se z potemnělého pódia rozeznělo intro rozmáchlého a zlověstného songu Romance z posledního stejnojmenného alba, a nikoliv riffy či rytmy některé z jejich vysokooktanových pecek, pomyslel jsem si, že kapela má v úmyslu nás napínat a nechá energii koncertu narůstat postupně. A v podstatě to tak bylo. Následovaly písně Jackie Down the Line, Televised Mind a Roman Holiday a atmosféra začala postupně houstnout. Při ikonických riffech další skladby Big Shot už nad hlavami publika začali „plavat“ první návštěvníci koncertu směrem k pódiu. Jejich proud byl čím dál intenzivnější a téměř celý koncert zaměstnával pracovníky security tím, že je museli vyvádět z pitu zpět do publika.
Celkem zaznělo dvacet songů, přičemž celá polovina setu byla vyhrazena na ty z alba Romance. Nechyběla tedy například okouzlující rozmáchle alt-rocková Favourite, hymnicky grunge-popová Here's The Thing, divoce grime-rapová Starburster (ta celý set uzavírala) ani shoegazeově chaotická Desire. Samozřejmě však zazněly i další zásadní pecky z předchozích alb jako Nabokov a I Love You, která už navždy zůstane mojí nejoblíbenější písní od Fontaines D.C., nebo vypalovačky Big a Boys in the Better Land.
Kapela od prvního koncertu v České republice, jenž se konal v pražském klubu Roxy v rámci Skinty Fia Tour, neskutečně vyrostla. Už to není ta anonymně oblečená a civilně vystupující partička kluků s nehybným zpěvákem pověšeným na mikrofonu. Stali se z nich sebevědomí a pestře oblečení rockeři, někteří i s barevnými vlasy. Nemůžeme samozřejmě očekávat, že budou jako šílenci běhat s kytarami z jedné strany pódia na druhou, to by se k jejich muzice vlastě ani nehodilo. Nedočkáme se ani nějaké výraznější verbální interakce s publikem, ale ani to nevadí, protože za ně mluví ta hudba. Jediného pohybu se tedy dopouští zpěvák Grian Chatten, ze kterého se stal nezpochybnitelný frontman strhávající na sebe pozornost – při zpěvu se prochází – a kytarista a klávesák Carlos O’Connell s červenými vlasy se svými občasnými tanečními kreacemi s kytarou na krku.
Fontaines D.C. na Rock for People předvedli, že jsou jednou z nejlepších koncertních kytarovek současnosti a jsou schopni utáhnout i velké pódium. Byl to prostě koncert, kterému lze stěží co vytknout. Jak jsem již zmínil, leckdo by mohl říct, že to byl vrchol celého festivalu. Já to klidně zakřičím nahlas: „Byl to nejlepší koncert celého festivalu!“