Rodák z Bronxu, vlastním jménem Lance Taylor, patřil ke generaci, která na přelomu 70. a 80. let formovala hip hop nejen jako hudební styl, ale celou kulturu se vším všudy. Z tamnější pouliční scény chtěl vytvořit organizované hnutí. V 70. letech proto založil spolek Universal Zulu Nation, který měl hip hop zastřešit jednoduchou myšlenkou: „mír, jednota, láska a trocha srandy.“
Zásadní v jeho kariéře byl rok 1982 a singl Planet Rock. V tracku postaveném na samplování německých Kraftwerk propojil hip hop s elektronikou a v podstatě tím definoval podobu elektro funku. Bambaataa tehdy patřil k prvním, kdo systematicky pracoval s evropskou elektronickou hudbou a přenesl ji do amerických klubů. Výsledek se chytil a rychle se rozšířil mimo New York a pomohl hip hopu vstoupit do mainstreamu.
Planet Rock byl jedním z prvních momentů, kdy se hip hop definitivně odpojil od čistě funkového základu. Do té doby stály DJ sety hlavně na motivech od Jamese Browna nebo Parliament-Funkadelic. Bambaataa ale vzal motivy z elektronických songů Trans-Europe Express a Numbers, na kterých postavil hip hop docela jiného charakteru. Ten jeho byl mechanický, přesný a chladný. Výsledek byl nový vzorník pro elektronickou scénu, který zásadně ovlivnil další hudební vývoj. Včetně například detroitské techno scény a projektům typu Cybotron. Podobný vliv to mělo na vývoj hudby v Chicagu. Raný house sice vycházel z diska, ale ne náhodou měla estetika drum machine rytmů a syntetických linek blízko právě k Bambaataově zvuku.
Samotný Afrika Bambaataa vedle vlastní tvorby fungoval jako spojka mezi scénami. Spolupracoval s Georgem Clintonem, Jamesem Brownem nebo Johnem Lydonem z Public Image Ltd. V roce 1985 byl u projektu Sun City, kde se pod hlavičkou Artists United Against Apartheid spojili mimo jiné Bob Dylan, Bruce Springsteen, Bono nebo Run-DMC na protest proti jihoafrickému apartheidu. I to zapadalo do jeho snahy definovat hip hop jako politicky i společensky aktivní platformu.
Specifická kapitola je samotný Zulu Nation. Nešlo jen o komunitu, ale o síť, která pomáhala šířit estetiku i etiku hip hopu mimo New York. Díky tomu se relativně brzy etablovaly scény v Evropě – zejména ve Francii a Německu. Právě tam měl Bambaataa silné publikum už v 80. letech, což zpětně ovlivnilo i americkou.
Bambaataa byl zároveň jeden z prvních, kdo chápal DJing jako možnost rozšiřovat posluchačům obzory mezi žánry. V jeho setech se potkával James Brown s Kraftwerk, ale i punk – třeba The Clash nebo Public Image Ltd. Tím otevřel hip hop směrem k bílé klubové scéně a zároveň legitimizoval eklektický přístup, který je dnes samozřejmostí. To, co dnes dělají DJs typu Diplo nebo Hudson Mohawke, má v Bambaatově přístupu přímý předobraz.
V dalších dekádách vydával vlastní desky spíše sporadicky. Poslední album Dark Matter Moving at the Speed of Light vyšlo v roce 2004. Pozici jednoho z architektů kultury, která se mezitím stala globálním průmyslem, mu už nikdo nesebral.
Přesto se v posledních letech života velké úctě netěšil. Od roku 2016 čelil Bambaataa obviněním ze sexuálního zneužívání nezletilých. Několik mužů z Bronxu tvrdilo, že je v mládí obtěžoval. Bambaataa obvinění odmítl jako „bezpředmětná“ a účelová. Výpovědi svědků, včetně bývalého bodyguarda, ale popisovaly konkrétní situace z turné i zákulisí.
V květnu 2025 podal anonymní žalobce civilní žalobu, podle níž měl Bambaataa zneužívat chlapce od jeho dvanácti let po dobu čtyř let. Soud rozhodl v neprospěch rappera poté, co se k řízení nedostavil.