„Dnes nad ránem přeplul na druhý břeh kamarád a zakládající člen Dick O’Brass, kytarový virtuóz, vynikající houslista a především skvělý člověk,“ napsala na Facebooku kapela Dick O’Brass. Připomněla také jeho skladbu Little Bone Reel.
Josef Kůstka se narodil 20. července 1947 v Teplicích. Patřil k muzikantům, kteří zažili český bigbít v jeho začátcích: s půjčenými aparaturami, tramvajemi místo dodávek a partami fanoušků, které kapele pomáhaly se vším od stěhování po zvuk. V rozhovoru pro Rockový svět loni vzpomínal na úplné začátky v Hloubětíně, kde se přidal k partě takzvaných Hurikánů. „Zazpíval jsem od Elvise Hound Dog. Hned chtěli, abych s nimi hrál. Tak jsem souhlasil a během čtrnácti dnů nebo tří neděl jsem se naučil celý repertoár.“
Právě toto období označoval za nejčistší část muzikantského života. „Na tu dobu vzpomínám úplně nejradši, protože jsem ještě nevydělával hudbou peníze a byl to pouze můj koníček, který mě bavil. Muzika mě baví pořád, ale když se jí začneš živit, je už to takové ušpiněné.“ Na otázku po tehdejším nadšení odpověděl jednoduše: „Nás hraní prostě bavilo, to byla právě ta nejšťastnější, čistá doba.“
V druhé polovině šedesátých let působil ve skupině The Cardinals, kde byl kytaristou a autorem hudby. Podle databáze CzechMusic v ní hrál v letech 1967 až 1971. Následně se dostal do Blue Effectu, kde nahradil Jiřího Kozla a působil v letech 1972 až 1975. S kapelou natočil alba Nová syntéza 2 a Modrý efekt & Radim Hladík. „Já jsem Radima měl moc rád jako muzikanta, ale lidsky jsme si moc nesedli,“ uvedl v rozhovoru. S Blue Effectem tehdy ale byli přesto velmi úspěšní i za hranicemi. Ovšem v rámci východního bloku.
Po Blue Effectu prošel Bacily Václava Neckáře, kde působil v letech 1976 až 1980 a později se ke kapele vrátil. Hrál také u Michala Tučného, kam se dostal přes existenční tlak. Popisoval to tvrdě a bez sentimentu. Country nebyl jeho svět. „My jako rockeři jsme jiný,“ shrnul to.
To spolupráce s Václavem Neckářem byla trvalejšího charakteru. Do Bacilů přišel po odchodu Oty Petřiny, který měl zákaz vystupování. „Hned když jsem nastoupil, jeli jsme do Německa nahrávat. Měl jsem se naučit celý repertoár do 14 dnů, já jsem ho uměl za týden,“ vzpomínal Kůstka. Důležitým parťákem pro něj byl Jindřich Vobořil, s nímž hrál v několika kapelách včetně Genu a České trojky. „Jindra byl můj životní přítel, vynikající zpěvák a výborný, i když trochu nedoceněný muzikant. Vůbec nehrál na sebe, měl velké charisma a muzikantům se s ním dobře hrálo,“ řekl Kůstka pro Rockový svět.
Jedna z Kůstkových písní z alba Planetárium.
Od devadesátých let se pohyboval také kolem keltské hudby. Hrál v Irish Dew a od roku 2003 v Dick O’Brass, kterou označoval za srdeční záležitost. „Už s nimi hraju sice zřídka, ale vždycky mezi nimi načerpám novou sílu. Mám rád i jejich fanoušky, připomíná mi to partu, která kdysi byla u Hurikánů,“ říkal na sklonku svého života.
Ještě loni také mluvil o své sólové nahrávce, kterou chystal jako chronologickou retrospektivu od začátků kariéry po současnost. „Ten nápad nosím v hlavě asi třicet nebo čtyřicet let. Všichni okolo mě točili desky, a já pořád neměl na tu svoji čas.“
Na otázku, koho jako muzikanta obdivuje, odpověděl bez váhání: „Franka Zappu. Mám rád, když se muzikanti stále vyvíjí.“