Obrázek k článku NOTY VOLE: Cesta božské Ewy Farne do chaloupky strýčka Tvrdíka
| boi | Foto: Ewolution Records

NOTY VOLE: Cesta božské Ewy Farne do chaloupky strýčka Tvrdíka

Pánové Ságo, Šéfík a Šroubek už několik dní svědomitě moknou na festivalu Rock for People. Přesto stihli připravit klasickou epizodu Noty vole. Její hlavní téma nemohlo být jiné než božská Ewa Farna, kterou čekají tři koncerty v Edenu.

A právě proto se v podcastu vracíme na začátek. Nejen k momentu, kdy se zrodil hit Měls mě vůbec rád, ale i k tomu, co mu předcházelo. Farna se narodila v Třinci, chodila do základní umělecké školy, hrála na klavír a jako dítě vyhrávala pěvecké soutěže v Česku i Polsku. V jedenácti letech si jí na festivalu dětské písně v Havířově všiml producent Lešek Wronka. O dva roky později už vyšel singl Měls mě vůbec rád a stejnojmenné album získalo dvojnásobnou platinu.

„Tak to prostě rozrazíš dveře,“ zazní v podcastu. „Furt ji mám v kategorii mladá zpěvačka, ale ona je dvacet let na scéně. Protože začala brzo, je důležité si to pojmenovat.“

Podcast NOTY VOLE poslouchejte na Seznam Podcastech

V epizodě nejde jen o jednoduché počítání úspěchů. I když i těch je dost: první velké turné, nejmladší česká zpěvačka se samostatnou koncertní šňůrou, bronzový Slavík v patnácti, porotcovské křeslo v SuperStar, deset let na scéně oslavených ve Foru Karlín, později zásadní deska Umami a koncerty v O2 areně. Důležitější je ale proměna, která z Ewy Farne udělala nezávislou umělkyni, schopnou stát mimo běžnou televizně-slavíkovskou dráhu.

„Vykročila mimo sféru té televizní slavíkové hvězdy a začala ty věci fakt dělat po svém,“ říká Honza Vedral v podcastu. Zásadní moment přišel s albem Tělo. „To nebyla rádiová deska, ale byla to deska, které rozuměli mladí lidi napříč tím, jestli jsou to konzumenti popu, nebo poslouchají i trošku nezávislejší věci.“ Hned nato ale přichází oprava: nejde jen o mladé.

Právě v tom pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vidí výjimečnost Ewy Farne. Umí být srozumitelná napříč společností. „Ona fakt dokáže oslovovat napříč generacemi. A napříč vkusem. To je fakt výjimečný. Ona umí bejt cool pro obrovskou skupinu lidí,“ podotýká Dany Stejskal.

Důkazem nejsou jen vyprodané haly a stadiony. V podcastu dojde i na historku z Rock for People, kde se kolem třetí ráno ve VIP prostoru mezi punkem, hard rockem a festivalovou divočinou pánové z Headlineru v roli dýdžejů na chvíli pustili Měls mě vůbec rád. Po třiceti vteřinách skladba skončila a reakce přišla okamžitě: „Začali po nás házet židle. Proč jsme to nedohráli?“

Eden – nebo jak se v epizodě říká: chaloupka strýčka Tvrdíka – je ovšem jiná liga. Farna do něj nejde jen s nostalgií po starých hitech, ale i s aktuálními písněmi, které fungují v rádiích i digitálu. Duet s Miraiem se v době natáčení držel na špičce českých rádií. „Prostě tady to je krystalickej popovej duet,“ hodnotí ho Noty vole.

Druhý pól představuje Perpetuum mobile. Píseň vyšla jen několik týdnů před stadionovými koncerty a fanoušci ji rychle začali dávat vedle Těla. Zatímco tam Farna otevřeně řešila fyzickou stránku a mateřství, tady se dotýká psychického zdraví a tlaku na výkon. „Kritizuje tam tu myšlenku, že štěstí rovná se hromada práce. A je to zase velmi otevřená zpověď.“

Síla písně je podle podcastu i v načasování. Farna ji vydává ve chvíli, kdy připravuje jednu z největších domácích popových produkcí. Řeší logistiku stadionové show, tým, tanečnice, kostýmy, techniku i tlak, který s tím souvisí. „V době, kdy ona je pod největším tlakem a opravdu řeší vrchol svý kariéry, tak vydáš tuhle věc s takovýmhle textem. To je pro mě ryzí otevřená záležitost,“ podotýká Dany.

Zároveň ale nejde o ukňouranou introspekci. „Když přijde nějaká mladá kapela nebo umělec a zpívá o tom, jak psychicky trpí, jaká je to introspektivní věc, já už bych tím mohl tapetovat a mám k tomu jenom cynické komentáře,“ říká Honza Vedral. „A Ewa ty věci umí podat tak, že pochopíš, co ti chce říct. Nejsou to jednoduchý věci a jsou to věci, se kterými se spojíš. Funguje to. Není to na křeč, není to na sílu.“

V debatě padne i důležitá korekce slova „lehkost“. Pan šéfík upozorňuje, že výpověď v Perpetuum mobile lehká není. „Tady právě v tom textu je cítit, že to žádnou lehkost nemá a že se pere s tím, co opravdu je těžké.“ Lehkost tak patří spíš k popové formě než k obsahu. A právě v tom je podle Noty vole její síla: udělat popový song, který funguje sám o sobě, a přitom unese osobní téma.

Pak přijde Mám všechno velký. A s ním druhá poloha Ewy Farne: stadionová popová diva. „Tohle je obrovský popový stadionový hit,“ říká wlado v podcastu. „Mám všechno velký, hlavně plány a žiju pro malý velký chvíle – dva super slogany.“ Podle moderátorů je to skladba, za kterou by „velké popové americké zpěvačky trhaly ruce“.

Jenže Farna není jen velká show. Noty vole připomínají i její vystoupení na narozeninách Headlineru v Malostranské besedě. Na pódiu velkém jako zasedačka, kde se podcast natáčí, zahrála s vokalisty a muzikanty své hity v úplně jiných aranžích. Měla hrát pětadvacet minut, nakonec hrála čtyřicet. „Stál jsem tam těch dvacet minut v růžku s otevřenou hubou s prázdnou sklenicí. Ani pro to pivo jsem si nedošel,“ vzpomíná wlado.

A právě tahle kombinace dělá z Ewy Farne současný domácí fenomén: velký hlas, stadionová ambice, popová chytrost, přirozenost a schopnost být uvěřitelná i ve chvíli, kdy se kolem ní dějí věci, které by u jiných působily jako marketingová konstrukce. V podcastu se mluví i o virálním videu, kde Farna na Václaváku zpívá s holkou s kytarou. „Není to tlačené. Je to naprosto přirozený. Ty prostě nezpochybňuješ, že by to byl nějakej kalkul. Tohle prostě věříš.“

Ewu Farne tedy Noty vole přejí jen to nejlepší. A dodávají: „Teenage superstar už není teenage, ale superstar je teda ohromná.“

Kromě Ewy Farne vás v nové epizodě čeká i listování červnovým Headlinerem. Zevrubně probereme novou desku Paula McCartneyho The Boys of Dungeon Lane. Přehled nových singlů si tentokrát vzal pod palec pan Šéfík, zrušil všechny české srágory a radši přinesl něco ze své zahrádky. Nejdřív se zastavíme u spolupráce Bena Cristovaa s kytaristou Kiss, dojde taky na The Band Feel, Blues Not Dead, Luke Combse a nové Deep Purple.

V Tipech přinesl Wlado novou P/\ST, Honza Roberta Křesťana s Druhou trávou a jejich fantastickou Chryzantému. Končit budeme s Danym a Lauren Watkins a songem Heartbreakaholic. Tedy skoro. Samozřejmě nemůže chybět ušní červ.

Vítejte ve světě hudby tak, jak ji slyšíme a vidíme my.

Celé epizody najdete pouze na Herohero nebo Forendors. Děkujeme za vaši podporu!