Letos v srpnu by Whitney Houston oslavila šedesáté narozeniny, kdyby ovšem téměř přesně rok a půl před padesátkou neodešla do hudebního nebe. Toto nové album vyšlo jako připomínka jejích začátků a oslava nedožitých kulatin. Vzniknul k němu také stejnojmenný televizní dokument.
I Go to the Rock: The Gospel Music of Whitney Houston je nádhernou připomínkou kořenů, toho, odkud hudebně a žánrově tato americká diva pochází a kde a jak se formovala. Je tam úžasná podobnost s další ikonou, stále ještě žijící, avšak už řadu let nevystupující Tinou Turner. Všechny Beyoncé a Rihanny a nevím kdo ještě se při vší úctě těmto dvěma dámám s obřími hlasy a srdcem planoucím pro muziku vokálním projevem nevyrovnají. Při poslechu prvních tónů Whitneyina gospelového alba si, pokud jste viděli životopisný film Tina Turner (What's Love Got to Do with It), vybavíte malou holčičku, která v kostele zpívá tak vášnivě, že překřičí celý gospelový sbor. Tak daleko do minulosti s lady Houston nejdeme, ačkoli i ona začínala už jako malá dívenka, když sledovala maminku zpívající v gospelovém sboru, všechno po ní opakovala a snažila se napodobit každý její tón.
Na desce jsou celkem tři písně z dob, kdy se o ní začali dozvídat v hudebním světě vlivní lidé a právě díky zpívání s gospelovým sborem v kostele byl objeven její talent. O životě zpěvačky se víc můžete dozvědět ve filmu Whitney Houston: I Wanna Dance With Somebody z konce loňského roku nebo z už zmíněného dokumentu k aktuálnímu gospelovému albu, na němž je čtrnáct skladeb. Osm z nich už známých ze soundtracků k filmům Osobní strážce, Kazatelova žena, který je nejprodávanější gospelovou deskou vůbec, a Záblesk slávy, šest se na veřejnost dostává vůbec poprvé.
Všechno jsou to opravdu ryze gospelové, tedy kostelní sborové písně s náboženskou tematikou, oslava Ježíše a všeho, co s ním a s vírou souvisí. Album bude mít jistě ohromný úspěch v Americe, v oblastech, kde se tahle muzika hodně „nosí“, kde je většina lidí věřících a pravidelně chodí každý víkend do kostela a spolu s místními gospelovými sbory poctivě a s láskou zpívají. Pro Evropana či běžného tuzemského příznivce Whitney Houston by se album I Go to the Rock hezky vyjímalo ve vánoční atmosféře. Rozhodně to není deska, kterou si většina lidí jen tak pustí doma nebo v autě, natož při cestování MHD. Možná až na jednu dvě písně, například vesele znějící Testimony. I ty filmové jsou spíš žánrovky pro znalce, nikoli jako celému světu dobře známé a milované mega hity jako I Will Always Love You, I Have Nothing či roztančené Step By Step a Celebrate.
„Novinkami“, tedy dosud nezveřejněnými jsou písně He Can Use Me, I Found A Wonderful Way, Testimony, předělávka skladby od dua Simon & Garfunkel Bridge Over Troubled Water a This Day původně od Edwina Hawkinse a He / I Believe, medley dvou skladeb živě nahraných při vystoupení v Yokohama areně v Japonsku. Uslyšíte Whitneyin mladinký, ve třech prvně jmenovaných skladbách teprve sedmnáctiletý, ovšem už tehdy velmi znělý, silný a zralý hlas, jehož prostřednictvím zpěvačka s láskou, citem a odhodláním šíří naději, víru a sounáležitost. Velmi rychle pochopíte, že a jak moc její popové hity a vokální projev stojí na pevném gospelovém základu, že gospel je tím, co od prvopočátku formovalo její kariéru a zásadním způsobem ovlivnilo celý její život.
K oslavě nedožitých šedesátin Whitney Houston jsou připravené také další, hudební i nehudební novinky: parfém, kosmetické sady, televizní pořady a na Broadway pracují na životopisném muzikálu. Kromě tohoto gospelového by měla vyjít i jiná alba s dosud nevydanými písničkami.
Verdikt: 85 %
Sametové hlasy gospelu působí jako pohlazení. Pokud chcete relaxovat a při tom odhalit kořeny kariéry Whitney Houston, tato deska je vaším strojem času.