K jednomu z prvních releasů Taliraw napsal Vojtěch Tkáč do Headlineru: „Tohle není obyčejný pop, který už jste slyšeli tisíckrát. Taliraw je výborná zpěvačka s chutí k elektropopovému experimentování.“ A platí to dodnes. Zpěvačka, violoncellistka a autorka vrství violoncello, hlas a looper s prvky elektroniky. Se svou hudbou se dostala i za hranice České republiky, mimo jiné do vysílání BBC Radio.
„Byť jsme o ní už v Headlineru v minulosti psali, objevil jsem ji až letos. A vy, pokud ji neznáte, si poslechněte její letošní singl Caterpillar,“ doporučuje dramaturg koncertní série Headliner Ponton wlado.
Poslední naděje české hudby
O Williamu Valeriánovi jsme poprvé psali, když neoděný pobíhal se saxofonem po pražské Letné. Singl Já mám peněz zlidověl s odstupem času o něco méně než Pivečko, pohodička. Obojí vyšlo na debutovém albu Nadnárodní divadlo a nenechalo nikoho na pochybách, že před sebou máme interpreta, kterého stojí za to sledovat. Proto jsme ho zařadili do výročního žebříčku 50 nadějí české hudby. To, že se do jeho dějin zapsal jako poslední naděje české hudby, je dáno čistě jeho jménem a pořadím v abecedě.
„Sedm písní se zde všemi silami vzpírá písňové definici. Nejsou tu žádné nosné melodie, ale není to ani strojený divadelní rap přetížený příběhy či naleštěnými slovy. Valerián se ukazuje být machrem na bezprostřednost a slogany. Songy jako Pivečko, pohodička nebo Já mám peněz navíc získávají nový rozměr s videoklipy. Vůbec netuším, jak tohle může fungovat na koncertech,“ napsal o Valeriánovo tvorbě Honza Vedral. Jak to naživo funguje, se brzy přesvědčí návštěvníci Headliner Pontonu.
„Když mi bylo patnáct, saxofon vypadal jako jasná cesta. Pak jsem se dostal na DAMU a už to tak jasný nebylo. Pak jsem dělal divadlo, ale hudbu taky, furt na ten saxofon. Pak jsem začal loopovat a pak jsem vymyslel pár songů a nahrál je,“ popisoval před časem svoji cestu k debutovému albu a dodal: „Teď uvidím, co dál, asi budu pokračovat.“ My jsme rozhodně pro.