Muti pronesl zajímavou myšlenku: „Když dnes symfonický orchestr stojí méně než fotbalista, jaký odkaz očekáváme, že zanecháme našim dětem? Kultura neexistuje proto, aby vydělávala, ale aby vzdělávala. Pokud se to nezmění, převládnou v dalších generacích povrchní a velmi nebezpeční lidé”.
Už slyším povzdechy těch, kteří mají kulturu jen jako business o tom, že jsou to jen úvahy “neúspěšných”, leč Muti je vše, jen ne neúspěšný, že? Ale pojďme abstrahovat od klasické hudby ke kultuře všeobecně. Respektive k tomu, co říká, tedy že kultura neexistuje proto, aby vydělávala, ale aby vzdělávala. Je tomu tak, či není?
Když se na to optáte AI, dostane se vám této odpovědi: úloha kultury ve společnosti je zásadní, funguje jako orientační systém pro jednotlivce i skupiny, poskytuje identitu, spojuje generace skrze tradice a dědictví, podporuje sociální soudržnost (předchází konfliktům, začleňuje menšiny) a zlepšuje kvalitu života (duševní pohoda, zdraví) a zároveň je prostředkem pro vyjádření a rozvoj lidské tvořivosti (umění, věda, náboženství). Kultura dává smysl lidskému bytí, usměrňuje chování, hodnoty a pomáhá společnosti adaptovat se…
Zajímavě o tom hovořil v době Covidu sociolog Marek Skovajsa v článku pro Flowee: “Velmi obecně řečeno je kultura něco, co lidem pomáhá, aby si udělali aspoň nějaký pořádek ve světě, ve kterém žijí. Neustále se na nás valí dojmy a zkušenosti a ty musíme zpracovat. Abychom si udrželi orientaci, každou věc musíme spojit s něčím, co už známe, pro co máme v našem myšlení jasně určené místo. Můžeme si to představit třeba tak, že nosíme v hlavě tisíce pomyslných nálepek, které mají různé barvy a různé tvary. Když narazíme na novou věc, nebo událost, tušíme, kterou nálepku z naší výbavy na ni máme nalepit.” V zásadě jde o to, že bez kultury jedinec zhloupne, neb se přestane orientovat a budou mu scházet souvislosti, které jinak pomáhají v ukotvení ve společnosti…
Samostatnou kapitolou pak je jednostranné zaměření konzumenta. Pokud (pro ilustraci) poslouchá pouze hip hop, pak se určitě celkem dobře vyzná v kultuře ghett, amerických pouličních gangů, drogových dealerů a prostitutek, ale pro život v této zemi je mu taková znalost platná asi jako mrtvému zimník. Ortodoxní milovník klasiky pak zase ztrácí kontakt s aktuální podobou běžného života (ne, že by mnohdy bylo oč stát), což jej též vyčleňuje do ghetta. Minimálně myšlenkového. Obrovskou roli v tom, abychom v podobných ghettech neuvázli, pak hrají média, a to především ta veřejnoprávní, která by už z podstaty měla zprostředkovávat obraz všech barev, nebo chcete-li s Vladimírem 518, ukazovat obraz všech Kmenů.
Leč zpět k Mutimu a jeho povzdechu nad tím, že se společnost dostala do fáze, kdy více uznává (a dle toho platí, či spíše přeplácí) lidi kopající do meruny, či honící po ledě kus gumo pryže, zatímco koncertní mistr, který od čtyř let denně cvičí osm hodin stupnice, aby tón jeho houslí byl dokonalým, aby hrál po představení ještě někomu v šantánu ke striptýzu, či ve vinárně k láhvi červeného a svádění milenky. A to už vůbec nemluvím o vědcích, kteří na tom jsou minimálně stejně, ne-li hůře.
Zajímavý je z tohoto úhlu pohled na Wikipedii. Schválně si to někdy zkuste a zadejte libovolné datum. Otevře se vám stránka věnovaná konkrétnímu datu a na ní najdete s tímto dnem spojené události, narozeniny a data úmrtí. Půjdete-li od počátku, najdete zprvu význačné šlechtice, věrozvěsty, filosofy, či vojevůdce. Od osmnáctého století k nim přibyli vědci, vynálezci, politici, dramatici, skladatelé a malíři. Od devatenáctého století pak průmyslníci a herci. Zlom nastává ve století dvacátém, kdy většinu do teď jmenovaných nahradili herci a sportovci, aby v tomto století společně s celebritami ty minulé v podstatě komplet nahradili. Paradoxní na tom je, že zatímco kupříkladu Darwina, či spíše jeho objevy a myšlenky bude lidstvo potřebovat i za mnoho století, po takové Kim Kardashian za pár let neštěkne ani prašivý čokl. Případně, jsme-li v hudebním časopise, tak Mozartovo Requiem se bude hrát i ve dvaadvacátém století, zatímco šílená úprava už tak dost šílené věci od Nedvěda z pera jakéhosi Dokoshe bude zapomenuta už za pár týdnů. Tedy doufejme. Smutné ovšem je, že taková strašná stupidita dostává prostor právě v oněch veřejnoprávních médiích, které by měly posluchače vzdělávat a ne kazit vkus posluchačů něčím, čemu navíc pomohou k jidášskému výdělku.
Co s tím, a kudy z toho dovnitř? Co s tím ve společnosti, která jako svaté uctívá moderní gladiátory namísto duchovních vůdců, nebo stupidní krátkodeché zpěváky bez hlasu, bez chuti a bez názoru na cokoli jiného, než na velké ty… no, oči další slečny. Co s tím ve společnosti, která se čím dál tím více dělí a individualizuje? Co s tím ve společnosti, která je čím dál tím více ovlivňována strojovými algoritmy, které jsou vším, jen ne přátelskou entitou, která chce jednoho vzdělat, či obohatit, protože obohacovat bude maximálně své majitele, neb neobohatí už ani své tvůrce. Co se společností, která si raději za x tisíc koupí lístek na dva chlápky, kteří se bezhlavě a beze smyslu mydlí v aréně než na koncert někoho, kdo jim má skutečně co říct? Inu, dost to připomíná gladiátorské hry ve starém Římě. A ty svou největší slávu zažívaly, když se Řím blížil svému konci.