Mocné, až operní, vokály v první skladbě Glory přeruší zvonek a klepání na dveře – za nimi se skrývá typický basový riff, který posluchače upozorňuje, že Nova Twins rozhodně nehodlají vyměknout. Oproti předchozím deskám se tentokrát pustily více do prozkoumávání jiných žánrů, především těch elektronických: eroticky laděnou Drip žene zběsilý až drum n’ bassový rytmus, zatímco Sandman (jejíž surrealistický snový text dal albu i název) a Monsters obsahují dubstepové i hardcoreové prvky. Piranha hodně čerpá z industriálu, ve skladbách Soprano a Hummingbird si naopak hrají s melodickými refrény a vrstvením vokálů. Do toho všeho se míchá klasická šíleně zkreslená basa Georgie South a nekompromisní rapová kadence Amy Love. Chvílemi se ale zdá, jestli tam toho není už trošku moc najednou.
Název desky odkazuje na dualitu, protiklad chaosu a krásy, vzestupů a pádů. Lyricky je album introspektivnější než kdy dříve. Jejich klasicky feministicky laděné skladby, jejichž poselství se dá zhruba shrnout slovy “my jsme Nova Twins a nakopeme vám zadek”, jsou na desce v menšině. Kromě písní Soprano a Hurricane jde samozřejmě o singlovku N.O.V.A, takovou ostrou vizitku obou aktérek, kterou napsaly přímo pro fanoušky, aby měli na koncertech co hulákat s nimi: “ All you bitches say N-O-V-A.”. Tak to se bude skandovat jedna radost.
V ostrém kontrastu k těmto písním jsou velmi otevřené texty o psychických problémech, které odhalují skutečné myšlenky, které se skrývají za personami drsňaček, které si nenechají nic líbit. “Nebojím se příšer, bojím se sama sebe” zpívá Amy Love v singlové Monsters, v Parallel Universe mluví o lidech, kteří jim přejí na sítích vše dobré, ale hlavně o těch, kteří jim přejí smrt.
V refrénu monumentální Glory, pojednávající o tom, že sláva není zas tak super, jak si člověk na začátku představuje, naléhavě žádá “zachraň se sám před sebou”. Nezvykle jemnou kapitolu u Nova Twins pak představuje Hummingbird o vyrovnávání se se zármutkem, kterou Amy Love napsala po ztrátě své matky a babičky. Jako úcta k jejímu íránskému původu v této skladbě zní sample íránské zpěvačky Mahsy Vahdat, přičemž samplování je u Nova Twins také novinkou.
Výsledkem je deska velice silná, ale možná ne úplně lehce uchopitelná. Skladby nejsou už tak přímočaré a jednoduše chytlavé jako dříve, ale můžeme díky nim objevovat nové, zranitelnější i experimentálnější polohy Nova Twins. Ačkoli základ jejich hudby je stále stejný a dobře rozpoznatelný, podařilo se jim posunout tak, aby se neopakovaly a nevykrádaly samy sebe. Při domácím poslechu se Nova Twins stejně nedají plně docenit, jejich největší síla je v živém vystupování, kde budou nové skladby fungovat určitě perfektně. Ověřit si to budeme moci už 25. 9. v Rock Café.